Bleacher Report o zákulisí nejlepší ligy: Budoucnost NBA v Evropě a velmistrovský plán bosse Sterna

NBA bude v Evropě dřív, než si myslíte! To říká ve své velestati pro server Bleacher Report autor Kevin Jones. A je to hodně zajímavé počtení. Mnohé z něj možná pro experty na NBA není tak překvapivé, přesto dovedeno k vrcholnému závěru stojí za to číst.

Jones tvrdí, že pro svou úvodní tezi má zřetelné důkazy. Dějiny každého sportu mají podle něj určité fáze. NFL kupříkladu prožívá zlatou éru quarterbacků, baseballová MLB je v době poststeroidové a snaží se očistit jméno svého sportu a dát mu nový image.

A NBA? Ta momentálně uvízla na křižovatce.



Od roku 1984 se počítá moderní věk NBA. V té době vznikla loterie, kdy si týmy mimo play-off losují co nejvýhodnější pozice pro výběry v draftu, byl zaveden trojkový oblouk a vedení ligy se ujal David Stern. Jeho vizí byly celosvětově uznávaní super hrdinové. Výhodou NBA proti americkému fotbalu bylo to, že hráči nejsou maskovaní helmami a každý je na hřišti pozná na první pohled.

Stern se spojil s Nike, Gatoradem a také Michaelem Jordanem, aby nechal vzniknout nový sportovní idol. Jordan uhranul celý svět: tím, jak dokázal vyhrávat zápasy, svou zabijáckou mentalitou a přístupností skrze stále mocnější média a svět reklamy.

Jordan pomohl lize doslova k explozi a až do roku 2004 pomáhal i k průniku na zámořské televizní trhy. Další super hvězdy jako Iverson, McGrady nebo Carter ukázaly také velké mistrovství, ale nedosahovaly až na vítězství v lize a neměly takový marketingový potenciál v zahraničí jako MJ.

Liga se podle Jonese dostala do stavu volného pádu, zvlášť po šíleně odpískaném finále 2006 mezi Miami a Dallasem. Tam prý Stern pochopil, že je třeba začít novou éru. Proto zrežíroval sestavení super týmů v Los Angeles, Bostonu, Miami a zanedlouho už i v New Yorku, což je cesta k maximálnímu množství telediváků a atraktivitě sportu (ligy) jako takového.

Podle Sterna se prý mladí fanoušci ve většině budou upínat k některému z těchto silných týmů a malé kluby postupně odpadnou. Více o tom Jones hovoří později.

Autor zdůrazňuje, že v NBA je ze všech sportů vůbec nejtěžší dostat se do finále. A je to tak nastavené z jasného důvodu.

Mimochodem: od roku 2000 se dostalo do finále osm týmů z Východu a jen tři ze Západu (Lakers, Spurs, Mavericks). Tedy 11 klubů za 10 sezon. V MLB to bylo 15, v NFL 16.



Basketbal je hra, jíž dominují střelecké hvězdy a pokud klub nemá aspoň dva super hráče, nemá prakticky žádnou šanci aspoň přičichnout k trofeji pro vítěze. Na začátku tohoto století NBA protáhla úplně všechny série play-off na čtyři výhry. To prý podle Sterna mělo vyloučit všechna (nechtěná) překvapení a protlačit top hráče až do finále.

Stern má podle Jonese teorii, že profi basketbal všude na světě trpí a prodělává, když titul vyhrají týmy jako Detroit v roce 2004, tedy celek bez velké hvězdy. V basketbale totiž víc než v jiných sportech fanoušci drží palce často ještě víc než svému týmu určitým hvězdným individualitám.

Jones takové fanoušky neviní z něčeho špatného, ale zároveň tvrdí, že NBA tak, jak je nyní nastavená, je zcela nefér. Reálně má podle něj šanci na letošní titul pět týmů: Miami, Boston, San Antonio, Lakers a Dallas. Zbytek hraje jen pro trochu slávy a pro pravidelnou výplatu.

Tohle je důvod, proč se mnohé týmy snaží vyšším rizikem cílit na ještě větší úspěch tím, že v závěru sezony úmyslně prohrávají. Hráči nehrají s nejvyšším úsilím, trenéři posílají na hřiště nepředstavitelné pětice hráčů a vedení klubů přistupují k trejdům, které napomáhají k co největšímu počtu porážek. Čím víc porážek, tím lepší šance na to si v draftu vybírat co nejdřív - a tím i ty nejlepší hráče.

Je to šílenost, říká Jones. Nic takového v jiných sportech neexistuje. Kdyby tohle někdo zkusil v NFL, okamžitě by skončil. V baseballu zase draftová čísla zase tak moc neznamenají a vršící se porážky vyústí leda v sestup do nižší soutěže.

Kdo za posledních deset let tuhle strategii v NBA uplatnil? Jones jmenuje například New Jersey, Milwaukee, Minnesotu, Sacramento, Toronto nebo Memphis. Všechny tyto kluby mají jedno společné - působí na malém televizním trhu.

Tak to ale vždycky bude: budou sportovní dynastie a kluby na chvostu tabulky. Ovšem v NBA víc než v jakékoliv jiné soutěži, se tohle děje úmyslně. Všechno to je podle Jonese součástí Sternova plánu dostat NBA do Evropy.



A autor i názorně ukazuje, co má na mysli. NBA podle něj chce, aby tyto malé týmy odpadly. Stern prý dobře ví, že nikdo na světě netouží po finále Memphis - Milwaukee. NBA je prostě byznys a proto chce, aby její nejlepší zdroje (hvězdní hráči) působily na největších TV trzích, aby nabalovaly co největší publikum a vzbuzovaly ruch kolem celého sportu.    

Neříkejte mi, že Memphis chtěl skutečně vyměnit Paua Gasola za Kwamea Browna a Javarise Crittentona. A že Minnesota nevěděla, že přesunem Kevina Garnetta k Celtics za pár drobných obnoví slávu Bostonu. To říká Kevin Jones a uvádí dva důvody pro podobné trejdy:

1. Liga je musela připravit, podobně jako ve wrestlingu.
2. Vše je součástí velkého plánu NBA globalizovat se a příslušní činovníci jsou v něm zainteresovaní.

Pokud Stern udrží hvězdy mimo malé trhy, majitelé těchto klubů nakonec začnou prodělávat. A budou chtít prodat klub zpět do rukou NBA, tedy něco, co se teď děje v New Orleans.

Úmyslné prohrávání ale neskončí. Pokud bude šance draftovat hráče typu Kevina Duranta, může fungovat i klub na malém trhu.

Tímto způsobem bude také dál docházet k hromadě bezvýznamných zápasů soupeřů, kteří se oba budou snažit prohrát. Až se jednou tyto praktiky vytáhnou na světlo v pořadech ESPN nebo CBS, fanoušci budou pobouřeni, že kluby prohrávají úmyslně.

Jak tedy vyřešit problém s malou vyrovnaností NBA? Odstřihnout opakovaně neúspěšné kluby z malých trhů a postoupit jejich práva na NBA do Evropy.



Stern by pak rozšířil záběr draftu, pozměnilo by se soutěžní schéma, ale Západní a Východní konference by mohly být zachovány. Jen by se přidala Evropská divize. Cestování by sice bylo šílené, ale týmy by mohly vyrazit přes oceán třeba na tři týdny a odehrát víc zápasů najednou.

Trh s volnými hráči by se přiblížil (evropskému) fotbalu, kluby by standardně nakupovaly a prodávaly hráče. V Americe už by nebylo klubů z malých trhů, tedy žádného špatného byznysu. Navíc se nesmí opomenout, že basketbal celosvětově začíná předstihovat fotbal jako nejuznávanější (nejrozšířenější) sport.

Ming, Nowitzki, Ginobili nebo Parker jsou jen některými ze zahraničních hráčů, kteří díky NBA získali celosvětový kredit a výlučnost. A tak by šlo pokračovat - Olajuwon, Mutumbo, Kukoč, Divac nebo Schrempf. Všichni tito cizinci byli úspěšní a díky nim se zrodila ve Sternově hlavě tato myšlenka.

Je tu ale pár problémů. Odpor fanoušků zrušených klubů z malých trhů by mohl nabýt velkých rozměrů. Zároveň by přišlo o práci spousta amerických hráčů a dalších zaměstnanců klubů.

Na druhé straně by ale mohlo jít o jeden z největších projektů sportovních dějin. Světová All-Star Game, světové ligové mistrovství. Liga s největším a nejvyrovnanějším nábojem. Zápasy by se hrály v jakoukoliv část dne. Basketbal by se dostal na absolutní vrchol.

NBA dorazila na dějinnou křižovatku. Éra Michaela Jordana ustavila ligu jako soutěž zábavy a velké soutěže. Nové super týmy jsou nyní jen prvními ukázkami toho, kam sport míří.

Jedním z Jonesových oblíbených citátů je: Musíte se přizpůsobit dřív, než budete přizpůsobeni jinými.

NFL už začala experimentovat se soutěžními zápasy v Londýně. NBA se na to poprvé chystá  v březnu. A právě NBA teď musí převzít iniciativu a porazit NFL v globalizaci své soutěže. Jak se dnes říká - svého produktu.

A co vy na to?


Zpracoval: Petr Hamták