Blažek: "Teď je třeba to dorvat až do finále!"

 

Ani prezidenty obou zemí, které v pátek šokovaly planetu, nenechal chladnými výsledek ženských reprezentací na světovém šampionátu.

 

Běloruská hlava státu Alexander Lukašenko ihned využila 17bodového triumfu národního týmu nad Ruskem k prohlášení, že Bělorusko je teď na tomto poli lepší. Aspoň tak ihned po utkání informoval trenér běloruské skvadry Anatolij. Bujalskij.

 

Český prezident Václav Klaus šel ještě dál. Do epické bitvy s australskými obhájkyněmi titulu se sám vložil, když před poslední čtvrtinou za téměř vyrovnaného stavu požádal lvice o vítězství.

 

Ptát se po zápase hráček, jak to na ně zapůsobilo, a zda jim to nemohlo spíš svázat ruce, bylo zbytečné. Nic nevnímaly, neslyšely. V transu slova, hlasitě znějící z reproduktorů, nezachytily. Stejně tak kormidelník Lubor Blažek.

 

 

"Ne, nic jsem neslyšel," odvětil na otázku, co na tak neobvyklý zásah prezidenta do mezinárodního utkání na mistrovství světa říká.

 

Za to po vítězné bitvě už s Václavem Klausem hovořil osobně. A na otázky zahraničních novinářů odhalil, že: "Mluvili jsme spolu na odborné basketbalové úrovni. A pan prezident mi také poblahopřál," vážil si Blažek.

 

Ten měl na začátku utkání rozpaky z toho, jak se povede rozjet podporu pětitisícového publika v KV aréně, která zažívala ten den pro zápasy českého týmu ostrou basketbalovou premiéru.

 

"Nakonec to byla fantazie, lidi nás hnali dopředu. Když si uvědomíte, že tam byl i prezident! Pro nás pro všechny to je opravdu něco reprezentovat Česko a mít na utkání hlavu státu tomu všemu dává hned jinou dimenzi."

"Vážím si toho, že přišel a že my jsme předvedli, že basket hrát umíme. A musím tu ještě říct, že jsme chtěli navázat na ty dobré časy ženského basketbalu a na výsledky trenéra Bobrovského. Jsem hrozně rád, že se to povedlo. Tohle vítězství je to nej, co jsme mohli pro český basket dokázat."

 

Po nadoblačném triumfu nad Austrálií Blažek plánoval, že v noci neusne a teprve si všechno začne uvědomovat. A jedno je jisté, už nemusel o tak kolosálním úspěchu jen snít, jako by snil ještě v červnu.

 

"Když jsme tehdy začínali a já bych řekl jako říkám teď, že se musíme pokusit to dorvat až do finále, byl by to jen neskutečný sen," říká. 

 

Na druhé straně už na tiskové konferenci zdůraznil, že i radost je třeba nyní utlumit. Mise totiž ještě není završena.

 

Oddechnutí z již překonaného cíle však cítil i on. Nesmírné. "Pořád jsem říkal, že jdeme pomaličku, krok za krokem. Ta nervozita i tlak byly v první části mistrovství obrovské a o to větší pocit z toho teď všichni máme."

 

Byla to jedna z dalších neuvěřitelných okolností páteční megabitvy. V dosud největším zápase na šampionátu najednou jako když utne - Češky evidentně odhodily nervozitu, tak patrnou v minulých utkáních, a hrály jakoby podobné duely byly jejich denním chlebem. Přestaly zbytečně ztrácet míče a číslo ztrát se včera zastavilo na neuvěřitelných šesti!

 

S obvyklou dvacítkou chyb by proti Australankám těžko měly šanci.

Blažek přiznal, že věřil, že vyhrát půjde. "Úplnou jistotu jsem ale měl až tři minuty před koncem. Hlavní bylo, že tomu, že vyhrát je možné, uvěřily i hráčky."

Když jeho svěřenkyně začaly ihned po poslední siréně křepčit na palubovce, on sám stál jen na lavičce, s hlavou v dlaních.

 

"Je lepší takové chvíle prožívat jinak než v transu. Radost si užívám trochu jinak, ale šťastnej jsem byl. Někdy je toho jen na trenéra po takovém zápase moc a já bych potřeboval tu emoci spíš brzdit, protože jinak by mě z toho možná i kleplo," popsal stupeň vypětí.

 

Dodal, že psychický tlak v tomto zápasu byl obrovský. "Já jsem ale věděl, že kdo tam přijde, nechá na hřišti duši a to se také stalo. Slíbili jsme si před utkáním, že právě takto to odehrajeme. A pak už nervozita není taková. Věděl jsem, že pokud prohrajeme, bude to po tuhém boji."

 

Blažek se musel vyrovnat i s otázkou, jak daleko je tým od ještě větší extáze, jíž by byl postup do finále přes Bělorusky.

 

"My se na něj připravovali. Máme už veškeré sestříhané záznamy a rozbory a kolega Petrovický těsně před čtvrtfinále říkal: Holky, hlavně se připravte, že když prohrajeme, čeká nás celonoční práce se připravit na Rusko. Tak to na nás nezkoušejte a radši vyhrajte, ať můžeme použít ty hotové přípravy na Bělorusko," pobavil novináře Blažek.

 

Trenéři samozřejmě předpokládali, že tým se s Běloruskem potká, ale ve zcela jiné fázi soutěže. V utkání o ty méně zajímavé příčky.

 

Lubor Blažek na speciální přání zahraničních žurnalistů odkryl i hlavní body své strategie na Austrálii. "Věděl jsem, že je nepřestřílíme, že rozhodovat bude obrana, a to hlavně na jejich pivoty. Když jsem si vzal přehledy všech zápasů a míst, odkud Austrálie úspěšně zakončuje, bylo podle množství bílých teček jasné, že zvenku to nebude a odtud nás tedy neporazí. Proto jsme se soustředili na dlouhé hráčky a museli jsme tam používat nadstandardní tvrdost."

To se do velké míry týkalo obrany Lauren Jackson. "Je to paní hráčka, vedle tvrdší obrany jsme ji museli i zdvojovat, nebo ztrojovat. A hlavně se jí věnovat při pohybu bez míče. Pokud dostane míč dřív, než se k ní stihne přiblížit obránce, tak to trestá. Byli jsme u ní natěsno, protože jsme věděli, že potřebuje volnější prostor a riskovali radši, že půjde do úniku po driblingu. Byla už unavená a těsná obrana bez míče byla klíčem k jejímu poktrytí."

 

Pak už přišel čas také na fóry. Když dostal kouč otázku, jak se budou chytat Bělorusky za jejich šatičky, v nichž zápasy hrají, reagoval lakonicky:

 

"Z toho dresu jsem v rozpacích..."

 

A poté měli překladatelé kliku, že už nebylo nutné trenérova slova tlumočit , protože by šlo o skutečný "překladatelský oříšek". 

 

Blažek totiž na otázku, co vůbec na šokující vypadnutí Ruska říká, odpověděl:

 

"Taková překvapení nemám rád. Vyhovuje mi, že když si sednu do tramvaje, tak vím, kam mě doveze, že když chci v Praze do Nuslí, tak neskončím v Zaběhlicích."

Rozesmál tím všechny kolem. A pak už vážně dodal:

 

"Ale taky jsem si řekl: Kurňa, když to dokázaly Bělorusky, tak my musíme taky!"

 

A tak se stalo...

 

Petr Hamták

Foto: carlosnovotny.com