Blažek o Brücknerech, klíčovosti 3x3, děcku šest minut bez míče, kráse Bartoňové, nových lvicích i jediném NE

Jako by v šedesáti začal nový život... Jen co kouč reprezentace lvic Lubor Blažek skončil po sezoně 2011/12 jako klubový trenér u ZVVZ USK, vrhl se rovnýma nohama do spousty nových výzev, oblastí a málo prozkoumaných zákoutí. A zatímco se čerstvě pochlubil odložením 16 kilogramů ze své tělesné schránky, funkcí a aktivit mu naopak geometricky přibývá. Posoudit to ostatně můžete sami v následujícím interview, jež se uskutečnilo bezprostředně po zveřejnění širší 17členné nominace pro přípravu na MS v Turecku.

Trenére, jaké to je nebýt už dva roky klubovým koučem? Nechybí vám třeba pravidelný zápasový stres?
Ten mi tedy nechybí. Ligu jsem trénoval 32 let, navíc 12 roků jsem souběžně zastával nejdřív roli asistenta a později i hlavního trenéra u reprezentace a z toho přecházení z klubu do nároďáku se už stal trochu stereotyp. I proto jsem tuhle pauzu uvítal. Někdy jsem cítil toho stereotypu až moc a člověk už se někdy možná i těšil, až skončí trénink. Jsem tak rád, že jsem včas našel sílu udělat to rozhodnutí (skončit s trénováním v klubu). Bylo to dobře. Teď se na trenérskou práci zase hrozně těším. I jako divák-pozorovatel v hledišti to sice stále dost prožívám, ale na většinu zápasů i na basketbal celkově už se teď dívám jinak. Ty poslední dva roky mi hodně daly - studoval jsem, přemýšlel, jak trénovat děti, sepsal jsem i nějaké poznatky o přípravě mládeže, jen nevím, zda to pustím ven.

Mládeži a dětem se teď věnujete hodně. O kolik jiné to je?
Předně mě práce s dětmi baví. Musel jsem se i naučit jinak mluvit, protože jsem nebyl u desetiletých připravený na to, že nemůžu říct, aby zahrály back door a podobně. Děti na mě nejdřív koukaly, musel jsem se tak vyjadřovat jasně a zase jsem pochopil, co to je trpělivost. Zapomněl jsem totiž, jaké to kdysi v mých trenérských začátcích bylo.

Individuálně se ovšem věnujete například i hráčkám USK a VŠ...
Ano, to se týká třeba Vyoralové, Opočenské, Terezy Šípové, Stejskalové, Elhotové nebo Bartoňové (té po ligové sezoně, neboť už dva roky působí v zahraničí). Už jsme se dohodli, že příští rok jednu část přípravy budou tvořit jen individuální tréninky, kdy na to vyčleníme hodiny, a budeme na tom víc pracovat. A takové tréninky budu mít třeba i v kategorii U12. U nás se totiž už od dětí zanedbává individuální práce. Hrozně brzy se přechází ke klasickému kolektivnímu tréninku, taktice i herním cvičením a málo se věnujeme individuální technice. Nechceme se poučit ze světa.



Kromě vedení ženské reprezentace máte teď v rámci federace i řadu dalších funkcí, že?
První z věcí, které mám na starosti, je prosazení hry 3 na 3 v kategoriích U11 a U12. Řeknu proč, je to tak důležité. Třeba tenisté začínají s líným tenisem, protože pochopili, že ten pomalý tenis jim hrozně zlepšuje individuální techniku. Studoval jsem, jak se vychovávají fotbalisti, na zmenšeném hřišti, se zmenšenými brankami a v menším počtu hráčů ve hře. V basketu to takovým zvykem nebylo, ale volejbal nebo hokej už k tomu přecházely. Rozhodl jsem se, že po stránce pedagogicko-psychologické i po těch dalších bude v oblasti individuální výchovy hráče 3 na 3 přínosem. Jak chodím na pětkové zápasy dětí U12, tak jsem si mimo jiné stopoval, jak často má jedno z nich při hře míč. Stalo se, že z osmiminutovky neměl jeden hráč 6 minut a 12 vteřin ani jednou míč v ruce. To byl rekord! To dítě tam jen běhalo, a když balon dostalo, vyděšeně ho neskutečným způsobem někam švihlo. Tohle jsem chtěl nějak začít zlepšovat. Projel jsem všechny kraje a jednal s STK právě o prosazení hry 3 na 3. A i na úrovni řízení federace, kde se mi zdálo, že je tam málo profesionálních lidí, jsme i na můj popud leccos reorganizovali. Vznikla Komise dětí a mládeže i Komise vrcholového basketbalu dívek i kluků.

Když vás tak poslouchám, vy toho snad máte víc než jako kouč USK.
No právě. Já jsem trpěl pocitem nevytíženosti. Jako trenér v klubu jsem měl režim jasný: ráno trénink, večer trénink. No a teď - já nemohl být doma, protože jsem na to nebyl zvyklý. Pořád jsem musel někde lítat. Takže jsem se zapojil i do Unie profesionálních trenérů, která funguje už asi rok, a kde jsem předsedou. Zrovna nedávno jsme měli galavečer s vyhlášením těch nejlepších. Sdružují se tu ti top trenéři jako Brücknerové, Vrbové, Novákové, prostě kouči ze všech sportů.

Kolik zápasů jste na všech úrovních za uplynulou sezonu osobně viděl?
Netroufnu si to takhle střelit, ale 50 to bylo minimálně. Na ŽBL jsem byl někde každý víkend, v Hradci, v Brně, v Praze, ve Strakonicích. V Eurolize jsem viděl všechny zápasy doma i venku, k tomu jsem chodil na dorostenecké extraligy, na soutěže U13, U12, ale i na turnaje 3x3, protože to byla moje myšlenka. Pořád trvám na tom, že to byl dobrý nápad a turnaje po všech stránkách plní to, co jsem od této průpravy čekal. Navíc jsem trénoval i přípravky s nejmenšími dětmi, chodil do škol. Jezdil jsem po republice, povídali jsme si o tréninku s trenéry a v rámci basketbalové propagace jsem vedl tréninkové jednotky v menších městech i klubech.

Posuňme se k vašemu týmu lvic. Jak jste postupoval při tvorbě širší nominace?
Mluvil jsem s trenéry i šéfy klubů, oznámil jim nominaci dopředu a ptal se, zda souhlasí s tím, že jejich hráčky budou v reprezentaci, případně koho by ještě chtěli navrhnout. Některé kluby si myslí, že by v nominaci měly mít víc hráček a těm jsem musel vysvětlovat, proč různé hráčky nevezmu. Pokud jde o obměnu hráček širšího kádru, hlavní důvod je ten, že jsem u některých loni nominovaných nenašel přínos pro tým, a proto zkoušíme nové tváře.

V týmu máte i tři legionářky, Kulichovou (Besiktas), Bartoňovou (Piešťanské Čajky) a Hejdovou (Angers), jak v sezoně probíhala komunikace s nimi?
Byli jsme spolu ve spojení, telefonoval jsem jim. Bylo důležité, že se ve svých týmech uplatnily a do reprezentace se těší.

Pojďme ke čtyřem novým jménům v reprezentaci, tedy k rozehrávačce Sedlákové (12. nejužitečnější hráčka ŽBL, 8,9 bodu, 6 doskoků, 3,3 asistence, 1,5 zisku, 3,8 ztráty za 29 minut, trojky v sezoně 9/0, 24 let) a křídlu Adamcové (8 bodů, 3,7 doskoku za 27 minut, 21 let) z Valosunu, vyššímu křídlu Satoranské ze Slovanky (7,1 bodu a 5 doskoků za 28 minut, 21 let) a čtyřce Pochobradské z Hradce (7,2 bodu a 3,9 doskoku za 18 minut, 25 let).   
Hráčky z Valosunu předváděly během sezony velmi dobré výkony, tým se dlouho držel na druhém míst a Adamcová se Sedlákovou tvořily základní kostru. Pochobradská sice neměla nejlepší sezonu, měla nějaké zdravotní problémy, ale já věřím, že se dá dohromady a bude platnou členkou širšího kádru, stejně jako další hráčky. Tyto obměny jsou potřeba, aby tyhle hráčky mohly trénovat s tím nejlepším v Česku a včas nasály atmosféru reprezentace. Všechny nové bych chtěl vidět v přípravě co nejdřív. Některé hráčky mají ale problémy se školou, třeba Sedláková dělá státnice, ale individuální plány nejsou, takže to při přípravě musíme zohledňovat.

Sedláková se podle čísel jeví jako nejlepší česká rozehrávačka v ŽBL, v jakém světle ji vidíte vy?
Já o těch číslech vím, ale někdy má ve hře tak fatální chyby, jaké si rozehrávač vůbec nemůže dovolit. Uvidíme, co s ní udělá kvalita pivotů a křídel v národním týmu, a vůbec celý náš herní systém. Kateřina by měla být lídrem ve hře a dělat ty druhé. Nejde o to, aby dávala 15 bodů. Brání velmi dobře a je to typ, který by tam jednou měl být. Navíc sbírá doskoky (se 176 centimetry 19. top rebounderka ŽBL), včetně těch útočných, což u rozehrávačů někdy bývá slabina.

Co si slibujete od Satoranské?
Pokud uvažuju dopředu a vidím, že některé hráčky budou i končit, musíme hledat podobné typy hráček. Monika je dlouhé křídlo, její výhodou je výška a já bych měl vědět, jestli bude mít na to jednou hráčky na této pozici nahradit. Měla by už hrát s tím, že ten krok do reprezentace je možný a že na to má. Měla by pro to udělat všechno. Tento impuls jsem tam hledal, stejně jako u všech ostatních. Díky tomu, jaké rozložení sil tu bývalo, si každý říkal, že se do reprezentace stejně nedostane a ta snaha za nároďák hrát ani nebyla. Snad je tohle impuls pro všechny, že šanci mají... Já tu nechci nikoho jmenovat, že by měl skončit, ale může se to stát. Monika se na té křídelní pozici nabízí, ale třeba na pozici (pivota) Ilči Burgrové nikoho nevidím. Dnes se ve světě objevují i hráči českého původu, včetně vysokých, tak se pídíme, zda mají české předky, a nemohli bychom je do týmu získat. Možná k tomu bude muset dojít, protože v Česku pivoti tohoto kalibru nejsou.

Odmítl někdo pozvánku do reprezentace, nebo se vám omluvil?
Nikdy neberu do reprezentace hráčku, aniž bych s ní před tím mluvil. Nejdřív hovořím s trenérem i s manažerem, jestli ta hráčka nemá kárné nebo tréninkové problémy. A když dostanu souhlas, mluvím pak se samotnou hráčkou. Chci znát její pocit z nominace a slyšet že reprezentovat chce. Všechny hráčky kromě Kamily Štěpánové, která mi na závěr rozhovoru řekla, že měla v sezoně zranění, není zcela zdravá a ráda by si odpočinula, se nikdo neomluvil.



Z dosavadní nominace plyne, že jedničkou na rozehře by měla být reprezentací již ošlehaná Kateřina Bartoňová. Sledoval jste ji během sezony podrobně?
Na Slovensku hrála velmi dobré zápasy, jak bodově, tak z pohledu rozehrávačských kvalit, navíc velmi dobře bránila. Je ve věku, kdy by měla začít stoupat. Pak tam máme Bartákovou (USK, v ŽBL 5 bodů a 2 asistence za 18 minut), která v lize tolik minut neměla, ale může překvapit a plusem pro ni byly tréninky se zkušenou Palau. A jak už jsem řekl, uvidíme, jak si povede Sedláková. Možná v reprezentaci vyroste i díky spoluhráčkám a její hru to úplně změní. V záloze máme na rozehru ještě jedničko-dvojku Hejdovou, která měla výbornou sezonu ve Francii v družstvu ze středu tabulky, takže já se obsazení téhle pozice nebojím.

Jaký posun nastal u Bartoňové za dva roky venku a nebyla pro ni z hlediska dalšího zlepšování slovenská extraliga málo?
To je otázka, protože to bychom pak mohli říct, že i růst v české lize je málo. Já se ale domnívám, že ŽBL v tom středu šla nahoru. Dřív se to vyrovnávalo spíš k tomu spodku a teď spíš ke středu. Výhoda byla, když my jsme chtěli s USK dostihnout IMOS Brno. Dělali jsme všechno pro to, abychom ho porazili. Dnes si myslím, že ty týmy tuhle touhu (porazit USK) ani nemají, což je hrozná škoda, protože tlak zespodu je potřeba. Buďme ale rádi, že Katka hrála slovenskou extraligu a dostávala minuty, které měla. Někdy jsou totiž víc odehrané minuty než silná liga. Katka zahrála velmi dobrý zápas proti Valosunu ve Středoevropské lize, další dobrá utkání měla ve slovenské extralize. Útočně je momentálně lepší než v obraně, podle mě proto, že hodně riskuje. Je to typ, který má šanci růst a pozici 1 zastávat velmi dobře. Jen musí dát svou hru víc do roviny účelnosti, aby se vystříhala různých překvapení a takové té americké krásy pro diváka. Když totiž udělá chyby, jsou zcela zbytečné.

Point guardce Bartákové jste se věnoval i individuálně. Směřujete tím i k tomu, aby se co nejvíc zlepšovaly právě hráčky s reprezentačním potenciálem?
Je to tak směřované. Někdy nám říkaly i cizinky (z USK), že by chtěly takto individuálně trénovat. Čím víc trenérů se totiž na výchově hráče podílí, tím líp. Je tam víc impulsů, pro hráče je přínosem i jiné pojmenování stejné chyby, a pokud se na výchově hráče i na vrcholové úrovni podílejí dva tři trenéři, je to jen dobře.

Přibližte trochu i svůj přístup k rozehrávačské pozici.
U rozehrávaček je to o důvěře. Jdete-li do hry pět minut před koncem za vedení o 30, tak vás nikdo neakceptuje a neposlechne. My je ale musíme dostat do pozice, že budou od začátku lídry a těmi, kdo bude dávat hře smysl. Já jsem třeba před ME v Polsku 2011 (4. místo) byl kritizovaný, že jsem příliš brzy vybral obě rozehrávačky, tedy Bartoňovou a Bortelovou. Můj názor ale je, že ty hráčky to musí vědět co nejdřív, že právě ony budou těmi lídry a svou pozici v týmu si tak mohly vybudovat. Kdybych jich nechal na stejné čáře pět, ta nejistota a vztah k týmu by se nebudoval včas a to by nebylo dobré. Proto to musím udělat stejně i letos.

Jaká je vůbec situace rozehrávačky a loňské kapitánky Bortelové, která nyní v nominaci chybí?
Mluvil jsem s ní, vyjasňovali jsme si své postoje a v případě, že by (v první části přípravy) nastaly nějaké problémy na rozehře, po stránce zranění nebo výkonnosti, zvažoval bych její zařazení do druhé fáze přípravy. 

Budete pokračovat ve stejně rychlé hře, jíž jste se prezentovali loni na ME?
Ano, protože to přineslo ovoce. Nechci říct, že by nám nic jiného nezbývalo, ale tohle družstvo to umí a baví ho to, navíc dnes basket takový je. Není o velkých svalovcích, ale o rychlosti a drajvu hrát co nejdřív na koš. My jsme navíc na ME i dobře bránili. Přiznávám, že těsně po zranění Jany Veselé v prvním utkání jsem dobrých deset vteřin vůbec nevnímal a říkal si: "Ježišmarjá, Evža (Vítečková) tu není, teď nebude Vesi (Veselá), jak se do té šestky pro MS dostaneme?" To družstvo se ale semklo a dokázalo, že je skutečným týmem. Letos, myslím, že vybudujeme něco podobného.

Pokud jde o podkošové hráčky, dorostla už třeba vůdkyně euroligového IMOSu Hanušová do role i bodového tahouna reprezentace? Nebo je jejím přetrvávajícím limitem nevyrovnanost výkonů?
Ona na to má, jen někdy nechápu, že se na utkání plně nesoustředí. Jsou týmy, které v hale nalepí na zem modrou značku a řeknou hráčům, že před ní se ještě mohou vybavovat a smát, ale jakmile ji překročí, už jsou v zápase a musí se plně koncentrovat. Alena i po překročení té značky v zápase ještě není a to jí chybí. Jinak techniku i taktické myšlení má, ale někdy tam není ta koncentrace. Už jsem to s ní řešil opakovaně a musí na tom i dál pracovat.

Je pravděpodobné, že budete častěji hrát se sestavou na 4 malé, což už jste praktikovali na ME ve Francii, kde jste skončili šestí?
Na čtyřce jsme hráli třeba s Peckovou, což je jedna z variant. Máme i Janu Veselou, která čtyřku může hrát, ale letos už může být i na trojce. Pecková na trojce předváděla v sezoně velmi dobré výkony, odehrála na této pozici celou soutěž a já bych ji nerad dostával do nějakých prekérních situací. Na druhé straně hráč musí pochopit, že někdy trenér nastalou situaci musí nějak řešit a může se stát, že budeme mít i malou čtyřku. Dnes ten trend je o pohyblivosti, o dlouhých rukách a ne o tom mít jen výšku.  

Přesto, chtěli byste mít letos vyšší sestavu než loni na Evropě (bez zraněné Veselé byl průměr 183,3)?
Je možné, že trochu vyšší budeme.


-trh-