Benda: "Bilbao? Doma půjdeme aspoň na remízu"

 

Proč by Petr Benda potřeboval hrát proti Ankaře v klubové zimní bundě? Jak těžké je radovat se z historického úspěchu po porážce? Kdy Ron Lewis naposledy triumfoval v soutěži ve smečování? A bude hrát Nymburk doma s Bilbaem na remízu? O tom všem vyprávěli v dvojrozhovoru pro basketmag.cz po posledním duelu eurocupové fáze LAST 16 dva dvojciferní střelci do obroučky Turku Telekom Ankara Ron Lewis a Petr Benda.

Oba včera stáli u postupu českého mistra už mezi posledních osm v druhé nejlepší soutěži Evropy! Tým tam ve skupině došel díky třem výhrám, z nichž dvě se zrodily venku. Dvakrát uspěl v prodloužení. A i když nakonec jen s jedním soupeřem měl lepší vzájemné skore, byl to ten klíčový rozdíl, navíc dosažený díky vítězství v magické aréně Pionir.

 

Pánové, jak podivné to je postoupit po porážce?
RON: Nikdy se mi to ještě nestalo, ale jsem za ten postup vděčný. Dělali jsme všechno možné, abychom doma vyhráli, ale nevyšlo to. Nakonec pro nás dobrou práci odvedla Gran Canaria. Díky jí za to. 

PETR: Je to hodně divný. I pro mě. Ze začátku jsem byl trochu zaražený, ale nakonec můžeme být šťastní.

Petře, je to i pro vás zatím nej úspěch kariéry?
PETR: Samozřejmě, i když je tam trochu rozčarování z toho výkonu s Ankarou. Na druhou stranu ten postup to přehluší. Není to určitě jen můj největší úspěch, ale i českého klubového basketu. Jsem rád, že ještě můžeme zabojovat o nejlepší čtyřku.

 

Když Nymburk v téhle soutěži na podzim 2007 začínal, byla představa o postupu do čtvrtfinále něčím jako cestou na Mars. Jaké je to teď, když tam jste?
PETR: (směje se) Ty první dva roky jsme si vybírali takovou tu nováčkovskou daň, kdy jsme v klíčových zápasech o postup prohrávali v těsných koncovkách. Teď jsme vyhráli dvakrát v prodloužení a několikrát i venku, což potvrdilo, že máme silný tým, co je i na hřištích soupeřů schopen vyhrávat. Proto jsme až takhle daleko.

 

PETR: (směje se) Nechtěli jsme si to připouštět, ale "po očku" jsme doufali, že Gran Canaria by měla vyhrát, protože doma hraje stoprocentně líp než venku.

 

Znovu po roce na Nymburk čeká Bilbao, tentokrát ve čtvrtfinále. Jaké vidíte šance?
RON: Bude to velká fuška. Je to ještě vyšší úroveň, všechno ještě těžší než dosud. Musíme být koncentrovaní, v psychické pohodě a pokusit se doma vyhrát.

PETR: Začínat doma je pro nás daleko lepší, i když soupeř je jeden z těch nejtěžších, protože v Eurocupu skoro neprohrává a je to favorit na trofej. My ale doma můžeme překvapit. Doufám, že je potrápíme víc než před rokem.

 

Tedy budete hrát aspoň na remízu?
PETR: (smích) Aspoň tak. (nerozhodný stav je na konci prvního zápasu série možný, prodloužení se v něm nehraje)

 

Jak se vám podařilo tak rychle ztratit desetibodové vedení ve druhé čtvrtce?
RON: Soupeř byl prostě dobrý. Sice nepostoupil, ale na těch hráčích vidíte, že jsou výborní. Provádění systémů bylo velmi kvalitní a my je nedokázali ubránit. Pro tyhle případy se používá video, koukneme na něj a pro příště budeme bránit líp.

 

Kolega Sokolovský před Ankarou řekl, že do té doby jste nemuseli nic dokazovat a mohli si zápasy užívat, ale že teď už ten postup v hlavách vrtat bude. Naopak Ankara byla bez šancí a v absolutní pohodě. Byl v tom velký rozdíl?
PETR: V některých fázích zápasu určitě. Někdy jako bychom se v útoku báli hrát. Tím jsme ztratili ten desetibodový náskok. Ale my na ně neumíme hrát, ani v Ankaře jsme je neubránili. Tam jsme je ovšem přestříleli (97-92). Dnes jsme je neubránili i přesto, že připraveni jsme na ně byli.

 

Je to spekulativní otázka, přesto: měl by soupeř trojky 21/13, být pod stejným tlakem jako vy?
RON: Nevím. Oni jsou tak jako tak trojkaři skvělí. Mohlo to dopadnout jakkoliv. Prostě jim to tam napadalo. 

 

RON: Museli jsme se pořád a pořád snažit s nimi bojovat. Možná bychom příště takové chlapy měli zdvojovat a pak dobře rotovat.

 

Petře, vy byste potřeboval přifouknout aspoň o tu vypolstrovanou zimní bundu, co teď máte na sobě, abyste s ankarskými chasníky sváděl rovné souboje, že?
PETR: (velký smích) Bohužel to tak vypadá. Snažím se to aspoň nahrazovat jinak.

 

I vaši dlouzí hráči přebírali spousty clon pro hráče z perimetru, což pak dávalo Ankaře možnosti k duelům jeden na jednoho s velkou fyzickou převahou. Byl to jasný záměr?
RON: Ano, chtěli jsme, aby z pick and rollů nedávali snadné body po průnicích až do koše. Z jedné strany nám to pomohlo, ale z další zase popravilo.

 

RON: Umí všechno. Dává body, nabíjí přihrávky, je tam na černou práci a je to hráč, kterého potřebujeme a budeme potřebovat i v dalším kole.

 

Rone, ještě k vaší účasti v nedělním Slam Dunk Contestu v rámci All-Star Game v této hale?
RON: Nejsem si tím jistý. Tenhle týden hrajeme tři zápasy a All-Star a Slam Dunk, hele, nevím, co na to budou říkat moje nohy. Počkejme do neděle.

 

Když to vyjde, co od vás můžeme očekávat?
RON: Můžete čekat show. Máme tu ještě lepšího skokana než jsem já, což je "Pampi", "Pamprla" (vyslovuje). Ten by taky měl něco ukázat.

Jakou jste měl zatím smečařskou zkušenost?
RON: Na střední škole. Vyhrál jsem. To je moje jediná soutěžní účast. Pak už jen zápasy.

 

Petr Hamták

Foto: ČEZ Nymburk