Belgická debutantka už viděla český zázrak

Mezi 7. prosincem 2005 a 29. únorem 2012 uběhla spousta dnů, všichni jsme zestárli a Evelien Callens vystřídala několik klubů. A pak se vrátila do stejné řeky - po letech znovu vystoupala od Botiče do haly na Folimance a znovu si zahrála proti ZVVZ USK Praha. Jenže ostatní okolnosti obou zápasů jsou už odlišné.

Začněme tím, že tentokrát, tedy minulou středu, seděla na domácí lavičce. Protože její nový zaměstnavatel VŠ Praha zrovna v rámci šestého kola nadstavbové fáze Excelsior Ženské basketbalové ligy hostil české mistryně.

A i přes porážku 60:99 měla sedmadvacetiletá "čtyřka" vcelku dobrý dojem ze zápasu. "Jsme mladý tým. Hráčky jsou mladé, a tak je basket baví. I když jsme prohrávaly, nepřestávaly jsme běhat, bránit. Bylo v tom hodně energie," potěšilo autorku sedmi bodů.

Soudit na kvalitu české ligy či odhadovat sílu svého nového týmu si ale z pochopitelného důvodu ještě netroufla: "Po prvním zápase, navíc proti nejlepším, opravdu těžko hádat. Ale slyšela jsem, že náš tým porazil Brno. Jaké můžeme mít ambice, ještě nevím. Řeknu vám po dalším utkání."

Je vcelku známým faktem, že Callens ve VŠ Praha nahrazuje Ukrajinku Viktorii Mirčevu, která zamířila právě do ZVVZ USK Praha po dlouhodobém zranění Ilony Burgrové a potížích Anny Montaňany a DeLishy Milton-Jones.

Ale proč sama dala vale Pallancestru Pozzuoli, devátému celku dvanáctičlenné italské ligy? "Bylo nás v týmu pět cizinek, ale jenom čtyři mohly hrát. Takže jsme rotovaly. A často jsem stála já. Proto jsem byla ráda za jinou nabídku," vysvětluje.

Belgický zázrak? Jste na tom líp

Coby první Belgičanka v lize by Callens mohla (nejen) svého trenéra Petra Tremla poučit, v čem spočívá belgický mládežnický zázrak, ze kterého loni vzešlo evropské zlato z mistrovství Evropy do 18 let a stříbro mezi šestnáctiletými.

Ale nepoučí.

"Neřekla bych, že jsme na tom teď líp. Ano, měly jsme teď dobré týmy, ale to by muselo pokračovat. A v tom je rozdíl mezi vámi v Česku a námi. Vy máte tradici, my jeden ročník. Vy se dřív nebo později zase vrátíte nahoru, zato my tu tradici teprve zahajujeme. Možná," sděluje belgický pohled na věc.

Callens pak dodává i jeden ze svých prvních zážitků, které v Praze učinila s českým mládežnickým basketbalem: "Už jsem tu viděla malé holky, všechny uměly driblovat, střílet. Měly potřebné základy a to je to důležité."

No a to zmiňované datum 7. prosince 2005? Vztahuje se k euroligovému duelu mezi ZVVZ USK Praha a belgickými šampionkami Dexií Namur. A Evelien Callens si ho matně vybavuje.

"Byla jsem tehdy ještě dítě," poznamená. "Prohrály jsme. Snad v prodloužení? No, každopádně jsme prohrály," hledá další vzpomínky na porážku 73:81. "Halu si tedy rozhodně pamatuju," dodává při pohledu na některá z temných zákoutí pražské basketbalové pevnosti. Asi netušila, že tu jednou bude doma...


Bohdan Zakoš