Basketbal není Hollywood, řekl kouč Maccabi. Proto Euroligu ovládl Panathinaikos = 8. titul Obradoviče!

Takhle králové potvrzují svoji vládu! Maccabi už od konce třetí čtvrtiny finálové bitvy Euroligy vypadalo na odpis. Přesto se 80 vteřin před koncem zápasu dostalo na dosah pěti bodů. Jenže po timeoutu si vzal slovo on. Proti malé sestavě soupeře nabil Batistemu na jistý koš zblízka. A několik vteřin na to v obraně vletěl mezi dva soupeře, neboť geniálně předvídal přihrávku, letící pod koš.  Vzápětí byl faulován a ze šestek vrátil Panathinaikosu devítibodový náskok.

O vítězi přestalo být jakýchkoliv pochyb a Dimitris Diamantidis, v ten okamžik necelý den nový MVP Euroligy, tím dal jen razítko na cenu MVP Final-4, kterou mu svým hlasováním během druhého poločasu udělili přítomní žurnalisté. Symbolicky právě on opět kraloval zápasu, jehož byl nejužitečnějším hráčem. Za 16 bodů, 5 doskoků, 7 získaných faulů a 9 asistencí. Snad jen pro něj krajně nezvyklé 4 ztráty byly nevinnou kaňkou na jeho dalším 33minutovém divadelním představení.



Byl to on, kdo dovedl ve finále Panathinaikos k triumfu 78-70 a po letech 2007 a 2009 další euroligové trofeji v lichý rok. Pro lídra týmu je to už třetí titul a pro klub dokonce šestý, což ho řadí za Real Madrid na dělené druhé místo s CSKA. Pět z jeho trofejí má na svědomí kouč-génius a rekordman mezi rekordmany Željko Obradovič, který si připsal už neuvěřitelný 8. euroligový triumf z posledních 20 ročníků soutěže.

Ví však, komu za něj snad nejvíc vděčí... Když dostal Dimitris Diamantidis od novinářů otázku, co on a NBA, sálem otřásl smích, neboť většina přítomných věděla o jeho nechuti do soutěže odejít. Rozehrávač tak zaťukal na stůl a dodal, že zůstává tady - v Panathinaikosu. Vedle sedící Obradovič ihned švihl vzduchem pěstí na znamení úlevy. Vyvolal tím další salvu smíchu.

"Tenhle víkend se mi přihodilo mnoho dobrého, ale tohle je ze všeho nejlepší. Pocit vyhrát Euroligu už potřetí je neskutečný," vyznal se Dimitris Diamantidis, letos i nejlepší obránce a člen první pětky prestižní soutěže. 

"Diamantidis hrál jako skutečný MVP této sezony. Je jednou z největších hvězd možná i celé historie, která má vliv na hru v mnoha směrech a dělá všechno správně skoro celý zápas. Je chladnokrevný, což mu umožňuje vidět hru jakoby v pomalejší perspektivě než ostatní, a rozhoduje se pak také lépe než ostatní," vyzdvihl kouč Maccabi David Blatt.

Stejně pak pochválil i svého protějška. "Společně s Philem Jacksonem má asi nejvíc titulů ze všech trenérů na světě. Je to neuvěřitelný trenér a dobrý člověk, který je obrovsky oddaný své práci. A především má vynikající domácí hráče, kteří udržují kvalitu týmu a zachovávají kontinuitu, klubovou hrdost a směřování týmu. Proto Obradovič každý rok začíná sezonu s náskokem proti ostatním. To nás dnes trápilo - tihle hráči už taková finále hráli. My ne. Ne v téhle sestavě."

Triumf Panathinaikosu nemohl připadnout do symboličtější arény. V olympijském paláci Sant Jordi na vršku Montjuic měla být minimálně podle jejích fanoušků letos korunována Barcelona. Jenže právě ji Panathinaikos ve čtvrtfinále velkolepě vyřadil 3-1 na zápasy.



Ve finále s Maccabi byl před 16 tisíci diváků pořád vpředu, a i když se soupeř, podporován žlutým oceánem svých věrných v hledišti, nikdy nevzdal, na eskamotérské umění dua rozehrávačů Diamantidis - Calathes nestačil ani osobně, ani v zóně.

Ke klíčovému náskoku Panathinaikos odpoutal ve třetí čtvrtině třemi trojkovými hřebíky do telavivské rakve Sato. "Zápas jsem začal jakoby zpomalený a cítil jsem, že se střelbou váhám. Trenér mi pak řekl, abych prostě hrál, co umím, tak jsem začal střílet, a když mi to padalo, střílel jsem dál," přiznal se k podpoře od kouče Romain Sato, první vítěz Euroligy ze Středoafrické republiky.

Jeho tým přitom měl za poločas zpoza oblouku bídnou bilanci 8/1. Naopak Maccabi si o půli hýčkalo krásný poměr 6/3. Jenže 33-30 vedl - Panathinaikos. Jeho dvojky 21/14 mu dávaly neskutečnou jistotu. Naopak protivník za celý poločas trefil pouhé 4 dvojky (z 21). "A to jsme tým, který byl ve střelbě dvojek v sezoně nejlepší v Evropě," posteskl si David Blatt.    

Basketbalová matematika a ona řeč velkých čísel opět pracovala neúprosně. A musel to vědět i nejmazanější z mazaných koučů Obradovič. Výsledek? Trojky Maccabi v druhé půlce byly 9/1, Panathinaikosu 11/5. A dvojky měl řecký celek 37/23 (62 procent) proti 43/17 soupeře (40).



Žádné jiné číslo nebylo důležitější. Čert vem deset minutých šestek vítězů. Panathinaikos tak přes nevysoký rozdíl ve skore naprosto dominoval na ratingu 95-61 a v poločase přes pouze tříbodové vedení dokonce 44-25. Takřka neuvěřitelné.

Nejlepšími střelci vítězů byli rozehrávači štědře zásobený Batiste (18), dále Diamantidis (16), Nicholas (14) a hrdina třetí čtvrtky Sato (13). Nikdo další nešel přes 5 bodů. Na straně Maccabi to byli Eidson (17, 12 v první půli), Blu (14) a duo Pargo a Eliyahu s 12 body.  

"Mohu jen říct, že basketbal není Hollywood a ne každá story má happy end," použil nezvyklý příměr David Blatt. "To ale ještě neznamená, že ten příběh je špatný. Ve Final-4 nám nikdo nedával šanci, nemluvě o postupu ze čtvrtfinále. V téhle sezoně se nám prostě povedly skvělé věci."

Ale vraťme se ještě před samotné finále. Už v poločase utkání o třetí místo se totiž do haly nahrnula většina fanoušků "Pana", kde jejich sektor už byl od masy Maccabi přísně oddělen živou zdí bezpečnostních pracovníků. A jakmile začaly dobíhat poslední vteřiny zápasu mezi Sienou a Realem, pustili se "zelení" do toho.

Fanoušci Maccabi byli kromě svého hlavního sektoru prakticky po celé hale, protože v pátek i díky agresivnímu přístupu vytěžili spoustu lístků od zklamaných fans poražených celků z Realu a Sieny. U těch druhých uspěli částečně, u těch prvních šli skoro na tuty. Ze sektoru příznivců Realu totiž do neděle vytrvaly jen hrstky. A jak Basketmag zjistil od místního novináře, nebylo to nic divného, protože basketbal v Realu dře po stránce zájmu a důležitosti bídu s nouzí.

70 minut před začátkem se atmosféra rozfrčela na plné obrátky. O 20 minut později navýšila napětí přítomnost trofeje, již přinesli pořadatelé do středu hřiště. Členové protilehlých táborů, dvou z těch nej v Evropě, se navzájem natáčejí a fotografují. A 40 minut do "výkopu" za řevu, pískotu i hukotu trubek přistává na hřišti tým Panathinaikosu.



Hned na to došlo na souboje v tleskací rytmice a až půl hodiny do startu vbíhají na hřiště borci Maccabi. Jejich příznivci zanedlouho vytáhnou obří plachtu, na níž jsou vyobrazení současní hráči děkující sektoru z domácí arény pod názvem Gate 11.

A když zbývají do rozskoku tři minuty, dokončuje v sousedství soklu s trofejí krátký rozhovor s šéfem soutěže Jordim Bertomeem pro Euroleague TV místopředseda České basketbalové federace a vítěz soutěže zpřed tuctu let Jiří Zídek, který má ve finále roli reportérského "očka", zpovídajícího trenéry.
 
To už se však po první ztrátě Maccabi řítí za prvními body ďábelský Dimitris Diamantidis. Maccabi nezakončí ani svůj druhý útok a hned po prvním poslání míče k mocnému Schortsanitisovi je jasné, že Panathinaikos ho bude zdvojovat. Jenže Pnini zdvojení chytře využívá ke své první trojce. Zanedlouho už Panathinaikos nasadí Schortsanitisovi blok a v zápase ho zavírá na 4 bodech za 14 minut, na které ho limitovaly brzké problémy s fauly. Přesto se i v sevření blýskl v dalším průběhu až třemi asistencemi.

"Faulové problémy Sofoklise poškodily jeho i nás jako tým. Když jsme pak prohrávali, bylo těžší ho vkládat do hry, protože není hráčem pro takové situace," řekl lodivod Maccabi.

Útok zelených řídil Diamantidis, který hned začal zásobovat podkošový prostor 4 asistencemi jen za první čtvrtinu a donutil kouče Blatta stáhnout Eliyaha. "Lior byl v poslední době trochu dole. Snažil jsem se to vycítit: když mu to šlapalo, dával jsem mu víc minut. Když ne, nechával jsem hrát jiné. V semifinále se mu dařilo, dnes ne," podotkl Blatt.

Panathinaikos zároveň v první půli vyeliminoval klíčového rozehrávače Maccabi Parga, a sice na 2 body a 3 asistence za téměř 20 minut.



V dresu Panathinaikosu se už po pěti minutách dostal do hry pivot Marič, v semifinále nepoužitý, ale brzy byl opět stažen. Zatímco Maccabi má po první čtvrtině dvojky 10/1, soupeře ve stejné kolonce nabíjí poměr 13/10 a vede až o 7 bodů. Tým z Tel Avivu hoří v obraně, kterou jako počítač rozvrací Diamantidis, a v útoku nemá kromě trojek moc co nabídnout. Vděčný musí být Eidsonovi, jenž vsítil 10 z jeho úvodních 18 bodů a držel ho celý poločas.

Dál se trápí Eliyahu. Po timu zvolí nesmyslné zakončení z dálky o desku a kouč Blatt vztekle mrskne ručníkem o reklamu. Když vzápětí spáchá téměř totožnou střelu, jde bez milosti ze hry. A Maccabi přistupuje k zóně, do níž ovšem Panathinaikos stejně dokáže míč dostat pod koš.

Dalším "šílencem" ve žlutém je Pnini, který zvedá za tři, co mu přiletí do ruky. Když takhle vystřelí vteřinu po útočném doskoku téměř z otočky, Blatt už neví, co má dělat. Pnini, vědom si svého prohřešku, při příchodu na lavičku kouče zezadu pohladí po hlavě a vzápětí mu ji chytne do obou rukou zepředu na znamení omluvy, až si trenér musí z vlasů stírat hráčův pot.

Ač hlavně díky 18 bodům z trojek, Maccabi se v poločase drží. Jenže ani po změně stran se mu nedaří dostat míč na velikého Sofoklise. Naopak soupeř umí najít Batisteho tak, že zakončuje prakticky sám.

Sekvence různých chyb technického rázu na obou stranách vrcholí hloupým a již třetím faulem Schortsanitise, na útok zakládajícího Nicholsona. Tři fauly má už i Eidson, naopak na druhé straně nikdo důležitý nemá víc než dva.



A přichází kritická fáze duelu pro celé Maccabi. Doba, kdy Panathinaikos spouští své trojkobití. Sato svými dvěma trefami přináší náskok 7 bodů, pokus, co dodrncá do koše, přidá i Nicholas. Calathes najede sám, Fotsis posadí na zadek Mačvana a prožene se kolem něj k zárazu a Sato sází svou třetí ránu ve čtvrtině už na 43-54.

Když během této smršti došlo na timeout, fanoušci zelených si ho náležitě vychutnávali. A "herečky" z Prokomu při tom předváděly další originální cheer čísla s trampolínou, švihadly a kdo ví čím ještě.

V úvodu posledního dějství Panathinaikos přešel do trháku 14 bodů a fanoušci Maccabi až podivně ztichli. Kouč Blatt učinil poslední zoufalý pokus s nasazením malé sestavy bez pivotů, s níž se snažil o zónový presink. Batisteho pak ale neměl kdo bránit, chyběly i doskoky.

Enthusiasmem napěchovaný Pnini se zase v honbě za body oháněl rukama tak nebezpečně, až zasáhl soupeře do oka, ale hned se mu stejně jako svému trenérovi horečně omlouval. 
 

V poslední čtvrtce nakonec přece jen ožil Eliyahu a jeho aktivita přitáhla Maccabi blíž, i když se mu povedlo nedat i jasný dvojtakt.

K extrémní situaci došlo za stavu 56-63, kdy Batiste nedal proti ohlušujícímu pískotu ani jednu šestku, ale stihl se ještě jako první přimotat k balonu mířícímu za postranní čáru a nahodit ho do soupeře. Získal tím míč pro tým a vzápětí zavěsil na 56-65. Fanouškům Maccabi se však zdálo, že míč se jejich hráče v autě nedotkl a z hlediště přiletěl na hřiště dokonce nějaký předmět.

Panathinaikos hrál jako stroj téměř 38 minut. Za 11bodovho vedení se zelený sektor už nakláněl ze strany na stranu s rukama nahoře, nebo radostně skákal, až se tribuny prohýbaly.



Pak však jejich milovaní muži povolili a pod presem Maccabi se rychle dopustili několika ztrát. Bodový příkop už se však zdál nepřekročitelný a poznal to zřejmě i kouč Blatt, který do koncovky poslal na 34 vteřin presovat i již šedivějící klubovou ikonu Derricka Sharpa.
 
33 vteřin do sirény už kotel "Pana" vyvolává každou příhru svého týmu. A 4 vteřiny do konce na novinářských stolech přistávají předtištěné "A čtyřky" s fakty o nových šampionech - Panathinaikosu Atény. Nelíčená radost na tváři osmititulového kouče snímaná kamerami hovoří v tu chvíli za vše...

Dlužno dodat, že zápas potáhla lavička Panathinaikosu, neboť základní pětka Maccabi porazila tu zelenou 53-42. A izraelský celek tak ve vzájemných zápasech (počínaje rokem 1971) vede už jen 13-12.

Precizně po zápase rozebral důvody vítězství mohutný pivot Mike Batiste:

"Klíčem byla naše obrana a pak hraní pick and rollů na začátku zápasu proti Sofovi, kde Maccabi má problémy. Věděli jsme, že musíme přenášet míč ze strany na stranu, aby se obrana musela hýbat. Pak jsme pronikali dovnitř, nutili je vypomáhat, vyhazovat ven, zase najíždět... A to bylo vlastně všechno, co bylo potřeba. Pak už šlo jen o to proměňovat ty pozice."

Stratos Perperoglou zase nechtěl zapomenout na fanoušky, které tým loni o zážitek z Final-4 ochudil. "Podporují nás pořád, i když se nedaří. Právě jako loni. Proto bych chtěl věnovat vítězství jim."

A Mike Batiste uzavřel důležitým doplněním: "Ještě nám zbývá pár zápasů v řecké lize, ale teď budeme rozhodně pár dní slavit. Až pak budeme zase plně profesionální..."


Petr Hamták