Bartoňův blog o nutnosti lepších vztahů mezi hráči a ČBF, velké kůlně na dříví a týmu zasluhujícím respekt

Tak se vám zase hlásím!

Po krátké pauze opět sedám ke klávesnici a rád bych okomentoval letošní reprezentační blok. Pravda je ta, že jakmile se spadlo do divize B, motivace hrát proti soupeřům, jako je Švýcarsko, Kypr nebo "San Marino", není tak velká.

V tomto ohledu si myslím, že se udělala velmi dobrá práce ze strany realizačního týmu nároďáku, který se příliš nezaobírá "tvrdou" realitou a spíš se soustředí na to, co je a hlavně co bude. Buduje se tým, co bude mít do dvou let pevný základ hráčů z mladých a talentovaných kluků, kteří jsou budoucností českého basketbalu.

Když vezmu v potaz fakt, že tu mezi námi nebyli další tři nejtalentovanější mladí hráči (Veselý, Satoranský, Jelínek), tak opravdu vidím budoucnost jako světlou. TO ale neznamená, ze se tak stane. Podle mého názoru by se měl vypěstovat mnohem lepší vztah mezi Českou basketbalovou federací a hráči, působícími v zahraničí.

Bohužel ale toto není jenom jednostranná záležitost. Obě strany musí projevit zájem. Bez toho to nejde a jenom těžko půjde v budoucnu.



Zpět ale k týmu. Ten by si měl zasloužit respekt každého fandy českého basketu. Mluvím teď o týmu, co byl spolu po relativně krátkou dobu 4 týdnů, a přitom udělal téměř maximum, co v takové době udělat mohl.

Nemluvím teď ale jen o výsledcích. Mám na mysli i osoby, které jsou nedílnou součástí týmu: trenéři Bůďa (Budínský), Honza (Slowiak) a Mike (Taylor), fyzioterapeut Péťa (Toncar), kondiční trenér Vláďa (Hojka) a "naši organizátoři" Kubadůra (přezdívka od Pampiho (Pumprly)) a Michal (Šob).

Každý plní svou roli velice dobře a vytvořil se velmi dobrý kolektiv nejen na hřišti, ale i mimo něj. Tento tým nepracuje s nejlepším vybavením. Ale dělá maximum s tím, co je k dispozici. A to klobouk dolů.

Úkol byl splněn. Základ týmu do budoucna se již položil!!

Chtěl bych věnovat aspoň odstavec i česko-slovenskému derby. Ano, byl to zápas, ve kterém nešlo příliš o výsledek. Šlo o prestiž. Hrálo se ve velké "kůlně na dříví" v Prievidzi a Slováci přijeli s tím nejlepším, co mají.

Zaskočili nás vysokou sestavou a hlavně houževnatostí v obraně a na útočném doskoku. První poločas jsme vyloženě spali, hlavně na doskoku, a jen díky naší lepší střelbě jsme o bod vedli. To vysvětluje kvalitativní rozdíl mezi týmy: domácí mužstvo hraje kromě slabší střelby výborně a prohrává o bod.

Ve druhém poločase jsme už hráli náš basket, soupeři odskočili na 10 bodů a kontrolovali výsledek. Zápas určitě nebyl jednoduchý, ale to derby téměř nikdy nejsou!

O Kypru jsme toho opravdu moc nevěděli. Byl to outsider, který hrál dost bláznivý basket, někdy až trochu záludný. Určitě jsme do zápasu nastoupili se správnou mentalitou a nenechali soupeři ani "čuchnout".

Základní pětka to dobře rozjela a pak lavička jenom potvrdila fakt, že jsme byli o třídu lepší než Kypřani. Klapalo nám to v obraně a docela nám šla i střelba. Výsledek 93-50 se může zdát krutý, ale víceméně ukazuje rozdíl ve výkonu obou celků.

Děčínský fanoušek jako vždy nezklamal a hala náš burcovala od první do poslední minuty. Bylo to fajn, hrát zase v "DC" (ne Washington).

I poslední zápas divize B proti neznámému soupeři z Alp jsme nakonec vyhráli. Nebylo to vůbec jednoduché utkání, kde ani jeden tým nevedl snad o víc než 4-5 bodů. Švýcaři začali famózní střelbou z dálky a to nejen jejich rozehrávači, ale i pivoti dávali jednu trojku za druhou.

To ale nebyl jediný náš problém. Soupeř využíval i dobré hry bez míče a dost často se dostával do jednoduchých střeleckých pozic, ať už po nájezdu, nebo po seběhnutí. Trvalo nám celý poločas, než jsme trochu zareagovali na jejich "bezstarostnou" hru.

Líp jsme pak bránili akce 1 na 1, s minimální výpomocí. Ještě že se nám docela dařilo střelecky, jinak bychom v poločase prohrávali. Takhle jsme o dva body vedli. Střelecky nás držel Pampi, který snad dal všechny svoje body v první půlce.

Potom byla zase řada na Petru Bendovi, který společně s Pavlem Slezákem udržovali skore v náš prospěch. Koncovka byla dramatická a došlo až na prodloužení, kde jsme to zvládnuli. Hlavně díky přesné ruce Pavla Houšky, který se trefoval v "horkých momentech".

Takže jsme mohli slavit 3. vítězství a úspěšnou první část divize B. Všichni dobře víme, že se nehraje o moc, ale tyto zápasy se prostě MUSÍ vyhrávat. Jsem velmi rád, že jsme je i všechny vyhráli.

Takže se těším zase příště
Zdraví vás

Luboš Bartoň
Foto: archiv autora