Bartoň: "Ke konci mi někdo málem otevřel hlavu!"

 

Stál u stěny slávy děčínského klubu, přímo pod fotografií bronzových mužů z roku 1998 ve žlutých dresech. V první řadě uprostřed, s vlasy padajícími až skoro do očí tam je zvěčněný i on. Tehdy coby teenager.

Opsal velký a řádně bohatý kariérní oblouk, než se do haly na Maroldově ulici zase vrátil. Teď už jako třicetiletá hvězda, šampion ULEB Cupu, ACB i Euroligy. A také se zcela holou hlavou.

Ta je podle něj důvodem, proč si na něj kyperští protivníci ve střetu eurodivize B moc nedovolili. "A taky jsem trochu horkej typ," usmál se Luboš Bartoň. Po jasné výhře na pro něj domácí půdě sršel jágrovským humorotypem:

"Na druhou stranu snesu těžkej faul. Když mi někdo jednu ubalí a pískne se to, tak dobrý," pokračoval, aby uzavřel:

"Ke konci mi tam někdo málem otevřel hlavu loktem," rozesmál se potutelně. "Ale netekla krev, tak fajn. Někdy se prostě něco stane, ale já nekrvácím,... většinou."
A zase smích.

 

 

Se 13 body byl muž v botách s logem velikána z Chicaga jedním ze tří dvojciferných v týmu. Nejdřív to vypadalo, že mu jako na Slovensku nenaprší trojky, ale pak si dvě přece jen našly cíl.

Podepsal se na jistotě rok mimo zápasové palubovky?

 

"Ne, tohle záleží zápas od zápasu. Jeden to mám 4/3, další 5/1, pak 5/2. Nakonec se to zprůměruje a nějak se to vyvrbí. Když se hraje míň zápasů, můžu mít procento 60 i 20. Ale při 30 zápasech to spadne k normálce, mezi 35 až 40 procent."

 

Oddálení trojkového oblouku pro příští sezonu mu nevadí. "Musí se to nastřílet. Já jsem zvyklý střílet z dálky, ale zblízka (hned za lajnou) střílím proto, že to je jednodušší. Proč střílet z dálky, když ta čára je blíž?"

"Ty delší už jsem taky trénoval, ve druhé španělské lize je měli spolu s širší šestkou už loni, kdy jsem tam dva týdny trénoval. Půl metru je kousíček, není to vůbec problém," říká a hned se s lišáckým úsměvem na tváři doopraví. "Tedy pro dobré trojkaře to není problém."  

Když hodnotí herní projev aktuálního národního týmu, pochválí agresivní obranu a celkově i hru, která málem vedla k pokoření Litvy před jejími fanoušky.

 

"V útoku to ale občas skřípe. Ono je ale zároveň těžké něco nacvičit, když není čas," říká prostovlasé křídlo.  

 

V chytrosti hry, dopravení míče ke správnému hráči ve správný moment, využití fyzické výhody nad obráncem, v tom všem Luboš vidí "velké okno" ke zlepšení.

 

 

"Uvědomuju si to hlavně ve světle posledních pěti let v evropské špičce, kde jsem byl s Badalonou a Barcelonou. Tam už vážně rozhoduje každý detail."

Ukázka řečeného z utkání s Kyprem? Bartoň si "zašlápl" menšího obránce v pozici zády ke koši a ukazoval si rukou, kam má přijít přihrávka. Ta však byla místo vrchem z perimetru poslána o zem a hbitý Kypřan ji stačil vypíchnout.

 

Jindy po zadní cloně Pumprly došlo uvnitř šestky k luxusní převaze českého pivota nad daleko menším hostem. Jenže místo směřování přihrávky na výhodně umístěného spoluhráče kolega s míčem zvolil nájezd jeden na jednoho.

 

V zápase s Kyprem Luboše sudí jednou nechtěl pustit ze střídačky, dokud si nevysvlékl tílko pod dresem. To přitom nosí třeba i kolega Pumprla, proti němuž arbitři nic neměli.

 

"Pavel si to asi nějak vyříznul. Já ale nebudu párat tričko. Nechci to moc řešit, nevím, co měl ten rozhodčí za agendu. Asi podle pravidel to takhle nemůže být, ale na Slovensku to nikomu nevadilo. Tady jsem to teda svlíknul a jenom doufám, že nebudu mít nějakou vyrážku," fóruje opět.

Když přijde řeč na děčínskou skvadru z ´98 na fotce, vzpomene si, že i před 12 lety to byl při dobývání bronzu v hledišti pořádný hukot, stejně jako proti Kypru. "Zvlášť když jsme tu měli Opavu a Nový Jičín a vždycky jsme je řezali."

Dodnes má v paměti závěr série o třetí místo s Brnem. "Prohráli jsme doma a Brňáci už si mysleli, že to mají v kapse. Jenže my tam přijeli, vyhráli a ten poslední zápas doma byl už jen o tom to odehrát agresivně. Ani jsme nehráli moc dobře, ale dorubali jsme to tam."

 

 

Petr Hamták