Bartoň o sobě v NBA2k11, znuděných manažerech, All-Star duncích, krutých doktorech a syndromu Shaqitis

Zdravím všechny čtenáře Basketmagu!

Končí únor a i moje rekonvalescence se chýlí ke konci. Před pár dny to byly 3 měsíce, co mi operovali rameno a už 4 týdny jsem schopen hrát basketbal se vším všudy, kromě kontaktu.

To znamená, že jsem ve skvělé formě: udělal jsem si osobní rekord 15 TH levou rukou v řadě. Jen jsem neměl příležitosti tu formu nikomu ukázat. Moje Fuenlabrada si zatím vede výborně, mají to teď beze mě 12-10 (já se zranil v 6. kole ligy za bilance 4-2) a patří nám 8. příčka v ACB. A to už přes měsíc nemáme Batistu, který byl prodán do Caji Laboral.

Doktoři mě nechtějí nechat hrát, bojí se, že bych se mohl opět zranit, poněvadž rameno není zahojené. Chrupavka, která se mi zlomila, potřebuje minimálně 6 měsíců, aby srostla. To znamená, že by mě nejradši viděli hrát až někdy koncem srpna. Myslím, že kdybych od začátku věděl, že nemůžu už v téhle sezoně hrát, moje rekonvalescence by nebyla tak rychlá a intenzivní.

Teď přichází ta nejtěžší fáze, která se týká spíš psychické stránky než fyzické. Nesnesu se dívat na basket, zvlášť na ACB a Euroligu, vždy mi to přijde hrozně líto a začnu přemýšlet o své situaci, což mě pravidelně shodí do deprese.



Většinou se snažím rychle odtrénovat, udělat rehabilitaci a pak se doma zase odreagovat. Hraju teď o sto šest PS3, mastím NHL2011. Můj tým jsou Chicago Blackhawks a nevedu si tak hrozně. NHL na PS3 jsem nehrál hodně let a musím říct, že udělali velký pokrok. Hlavně co se týče ovládání hokejky a puku. Hratelnost je opravdu skvělá a dává mi to dost zabrat.

Taky občas ještě hraju NBA2k11, hraju sám sebe a už třetí sezonu jsem MVP ;-) Bohužel moji Chicago Bulls nehrají tak dobře a i přes moje super výkony (Hall of Fame level) se nedaří.

Taky jsem za poslední měsíce využil víc volného času a předplatil si league pass na NBA.com. Je to výborná věc, když chce člověk ponocovat, pustit si to příští den, nebo kdykoliv. Pravda je, že si pořád vybírám, na které zápasy se podívám. Neutekla mi All-Star Game, ani soutěž v trojkách a smečování.

Blake Griffin je určitě nejlepší smečař, ale bohužel to neukázal. Podle mě byl lepší McGee, který předvedl lepší kousky, ale bohužel "propadl" na poslední smeči. Naopak Blake přeskočil předek auta, což má pro něj stejnou obtížnost jako pro mě donáška do koše.

Vůbec nejlepší smeč měl ale DeRozan, kterému hned napoprvé vyšel skvělej kousek, onehand back to basket windmill!!!! (míč zarval zády ke koši po zakroužení paží, kdy míč držel pouze v jedné dlani)

To byla nádhera!! Pak přišel Zápas hvězd a to už jsem šel spát. Na to se fakt nedá koukat..., přijde mi to, jako needitované highlighty, jenom bez obran!

Taky uplynula uzávěrka trejdů a letos to opradu bylo zajímavé. Přijde mi, ze většina generálních manažerů neměla moc práce a chtěla trochu zpestřit jinak nudný průběh soutěže. Určitě velkou bombou je příchod Carmela Anthonyho do NY. Musím říct, ze tento trejd by měl být plus pro oba týmy. Každopádně budu sledovat, jak rychle se Stoudemire, Anthony a Billups sehrají a v jaké formě budou za 2 až 3 měsíce.

Trejd, který naopak moc nechápu, je D-Will (Deron Williams) za Devina Harrise. Utah podle mě udělal velkou chybu a bude ho to stát draho. Určitě rychle vypadnou z pole playoff na nadupaném Západě a bude jim 2 až 3 sezony trvat, než se z toho dostanou. Taky už nemají Jerryho Sloana, který rezignoval a který byl vždy garantem úspěchu a tvrdé práce. 



Další trejd, co mi moc není jasný, je Boston s OKC Thunder. Thunder udělali určitě dobře, že dostali pivota (Perkinse), který bude velkou zárukou pod košem a taky bude mít víc prostoru Serge Ibaka. 

Nate Robinson bude chodit z lavičky, aby zamotal všem přítomným hlavu: není to vždy to nejlepší, ale někdy to funguje.

Boston na druhou stranu dostane Greena a Krstiče. Zajímavá kombinace. Je pravda, že Celtics potřebují trojkaře na pozici 4 a po odchodu Rasheeda Wallace nikoho podobného nemají. Podle mě je ale Perkins drahá cena.

Nakonec bych se ještě zastavil u šestek mého kamaráda Jirky Welsche, který letos trpí syndromem Shaqitis. Teď ale vážně. To, že se Jirkovi nevedou trestné hody, je na 100% o psychice. Každý hráč může trénovat šestky nebo trojky, jak moc chce, ale potom při zápase, když si stoupne na čáru TH a začne příliš přemýšlet o tom, že tu šestku "by neměl minout", je to začátek konce.

V tomto směru mají výhodu mladší hráči, kteří myslí naopak na to: "Jak ji trefit". Mně se stalo něco podobného v procentu trojek v mé poslední sezoně v Joventutu. Nakonec jsem skončil někde těsně pod 30 procenty, ale pamatuju si, že po celou sezonu mi to vrtalo v hlavě. Trénoval jsem trojky před tréninkem, po tréninku, po driblinku, po cloně, po zátěži..., prostě čím víc jeden chce, o to to jde hůř.

Pro JW a všechny, co mají s TH problémy, ačkoliv jsou dobrými střelci, tedy jedno doporučení:

"Stoupni na čáru TH, zamiř na zadní část obruče a vystřel se zapnutým zápěstím!!!"

Tak fajn. Doufám, že jsem moc nenudil a že příště to už bude o mém návratu na palubovky!


Zdraví vás
Luboš Bartoň