Bartoň o NBA sponzorující Fuenlabradu, své potřebě psychologa a nové roli "pivota" v duelu s Pardubicemi

Pravidelný blogger Basketmagu Luboš Bartoň je zpět. A je zpět právě včas - necelé dva dny před velkou bitvou své Fuenlabrady v pardubické ČEZ aréně v druhém kole Last 16 Eurochallenge Cupu. Má s sebou znovu nůši zásadních témat a mezi nimi jedno klíčové - úterní duel s BK JIP, kde bude mít vskutku nezvyklou roli...

"Tak tu máme rok 2012. Čas běží jako voda - už je tomu deset let, co jsem začal běhat po evropských palubovkách a plných 16 roků, co jsem začínal jako zelenáč s prvním týmem v Děčíně, po boku Petra Janoucha a pod vedením Jana Skokana. Od mého posledního blogu se událo dost věcí, které zasluhují pozornost nebo minimálně komentář a kterým se právě teď budu věnovat.

Prvního prosince spatřila světlo světa moje dceruška Elizabeth. Vše proběhlo relativně v normálu, máma i dcera se těší dobrému zdraví, i když se to neobešlo úplně bez nervů.

Pro profesionálního vrcholového sportovce je tenhle čas dost zvláštní. Věci se změní, v některých případech radikálně, v ostatních aspoň trochu. Novorozeně vyžaduje neustálou péči a dohled a hráč si musí být vědom, že je nutné si hlídat životosprávu a hlavně odpočinek. "Utáhnout" první měsíce s miminem ve dvou, to je těžký úkol pro každý pár a pro sportovce obzvlášť.

Na druhou stranu je to období velmi pozitivní. I přes drobné problémy či komplikace nový člen do rodiny vždy vnese nový vítr (a taky trochu jiný vzduch (fór). Moje máma mi pokaždé zdůrazňuje, abych si tuhle dobu užil, vnímal veškeré věci pozitivně a odreagoval se od všedního, byť stresového prostředí profesionálního hráče.

Dávám jí za pravdu. Ne nadarmo se říká: "Matky vědí nejlíp." Pro mě osobně je to už druhá zkušenost a už vím, kdy mám být zainteresovanější a kdy naopak "vypnout a dobít baterky".



Fuenla, semi-pro a NBA jako sponzor

Jak už jsem několikrát uváděl, můj tým z Fuenlabrady prochází těžkým finančním obdobím. Nemáme hlavního sponzora a žijeme, nebo spíš živoříme pouze z dotací města, což zhruba pokryje základní fungování klubu (hala, cestováni a podobné výdaje).

Ještě 20. prosince klub dlužil hráčům, trenérům a realizačnímu týmu veškeré peníze za tuto sezonu a situace se hrotila. Hráči byli nervózní, což se dalo předpokládat, ale s bilancí 6-4 jsme se přesto pohybovali na příčkách pro play-off a účast v Copě del Rey.

Pak ale začala NBA a bývalý hráč týmu Bismack Biyombo (loni draftovaný jako 7. v pořadí hned za Honzou Veselým) musel zaplatit v rámci výkupní klauzule 1,5 milionu eur, pokud chtěl hrát NBA ještě v této sezoně. Jeho práva držela právě Fuenla a FIBA zakázala hráči volný přestup za oceán. 

Pak přišla nabídka New Orleans Hornets (klub aktuálně ve vlastnictví NBA) za Gustava Ayona (našeho nejlepšího hráče, vlastně nejlepšího hráče ACB) a přibyl další milion eur do kasičky Fuenly.

Od té doby se hraje i trénuje o něco veseleji - a hlavně klidněji. No a na naše dresy, kde jsou stále hlavní dominantou pouze hráčská čísla, si můžeme v klidu dát tři písmena - NBA. Konečně máme sponzora a hned jakého!



Turbulence nejen finanční

Letošní sezona je opravdu zvláštní. V létě přišel nový trenér a netajím, že s ním nevycházím zrovna nejlépe. Vlastně skoro nikdo z hráčů. Už od začátku nikdo přesně neví, na čem je, a je těžké (a někdy téměř nemožné) se dostat do herní pohody a dlouhodobého rytmu.

I když se cítím fyzicky velmi dobře, pořád mi chybí určitá jistota v útoku a souhra s ostatními není taková jako minulý rok. Člověk nikdy přesně neví, kdy má hrát agresivněji, kdy naopak zvolit přihrávku navíc, kdy vystřelit, najet a podobně.

S tím souvisí už zmíněná souhra týmu i herní pohoda, která se nejenže nezlepšuje, ale připadá mi, že se časem i zhoršuje. Ať má zkušenosti nebo ne, tato situace je těžká pro jakéhokoliv sportovce, a je jedno, zda jde o mladíka, nebo vyspělého mazáka.

Poslední měsíc mě zastihl v jedné z opravdu nejhorších zápasových sérií kariéry. I když jsem si odehrál své v obraně i ve hře celkově, jakoby se ke mně štěstí otočilo zády a obroučka se zdála každou minutou střelou menší a menší.

Myslím, že jsem měl 4 zápasy v řadě, kdy jsem nedal ani koš ze hry (střelba z pole v nich byla asi tak 15/0) a jediné body se mi podařily z čáry trestného hodu - bohužel šlo pouze o dva pokusy. Snažil jsem se dělat cokoliv, abych se dostal zpět do formy a byl jsem si vědom, že můj problém už není trenér, který mi dává málo minut, nebo spoluhráči, kteří mi včas nenahrají... Prostě problém jsem byl já sám, a byl to problém jen a jen mentální.

Už jsem byl připraven vyhledat ve Zlatých stránkách sportovního psychologa, když konečně přišel můj čas. A nemohl jsem si vybrat lepší zápas. Fuenlabrada prohrála všechny 4 bitvy, kdy jsem bojoval sám se sebou, a z bilance 6-4 a jistého play-off místa se stalo 6-8 a desátá příčka.

Navíc nás čekal první tým tabulky Unicaja Malaga, která se dostavila na zápas ve výborné formě. A aby toho nebylo málo, tři dny před utkáním se nám zranil Leo Mainoldi (natažené vazy v koleni), náš stěžejní hráč na postu 4.

Zápas jsem začal úspěšnou trojkou a záhy následovaly další dvě trefy. Ty zastavily nápor Malagy, která nám nasázela 26 bodů už v první čtvrtině. Během dvou minut jsem tedy nastřílel víc bodů, než za celý měsíc a 4 utkání dohromady.

Pak už nebyl čas dívat se zpátky, zápas jsem ukončil se střelbou 7/7 z pole (z toho 5/5 trojky) a  2/2 z trestné linie - jednoduše bez chyby. Takže z nulové střelby jsem skočil na druhou stranu extrému - na 100 procent. A pak v tom hledejte nějakou logiku!



Eurochallenge v Pardubicích

Po postupu v Eurochallenge Cupu jsme do skupiny Last 16 vyfasovali českého zástupce - Pardubice. Jsem natěšený, že se podívám zpět do Čech a bude to dost zajímavé hrát doma proti svým. Vlastně poprvé v kariéře. Z České Lípy se přijedou podívat rodiče i sestra, ale pochybuju, že na sebe natáhnou dres Fuenlabrady!

Určitě to bude vyrovnaný zápas a doufám, že i pohledný. Taky doufám, že se mi zadaří a Fuenla vyhraje, ale už teď vím, že to nebude jednoduchý. Pardubice budou namotivované, navíc náš jediný pivot, Senegalec Sene (hrál v NBA za Seattle/Oklahomu) si zranil právě proti Malaze koleno a sezona pro něj skončila.

Tím pádem hrajeme bez Ayona, Mainoldiho a Seneho!!! Naše podkošové duo proti Malaze tvořil Javi Vega (vysoký 203 a hráč, který doposud hrával kolem 5 minut na zápas) a já (200). K tomu ani jeden nemáme přes metrák. I tak jsme vyhráli náš první zápas Eurochallenge proti Nižnému Novgorodu (o 3 body), ale nebyla to žádná sranda.

Běhat na perimetru s "lehkýma váhama" je něco jiného než se boxovat v bedně s ruskými Ivany! A přitom asi největší přednost týmu z Ruska byla agresivita a houževnatost. Takže teď už se připravuju na duel "čtyřek" proti starému známému Zbyňkovi Pospíšilovi a jeho proslulému levému (nebeskému) "háku"!



Co nového v NBA?

Jan Veselý, Ricky Rubio z Minnesoty, Rudy Fernandez z Denveru, Gustavo Ayon z New Orleans a Bismack Biyombo z Charlotte jsou prvními hráči, které vždy "kontroluju", když si ráno prohlížím výsledky NBA.

Je velká škoda, že Veselka začal sezonu zraněním a teprve teď se dostává do zápasového rytmu a rotace týmu. Navíc Washington nehraje dobře a jeho hvězda John Wall doslova tááápe. Přál bych si, aby Wizards (výstižněji Blank Bullets (Pozn.: "slepé střely", odkaz k dřívějšímu názvu Bullets a současné formě) vytrejdovali Rasharda Lewise a dali prostor Honzovi, který sice ještě nemá střelbu z dálky, ale pro tým toho udělá 3krát víc než přeplacený veterán Lewis.

S koučem Saundersem se kýve židle, a jestli brzy neudělá nějakou změnu (nejlépe tu, kterou jsem právě uvedl), tak se bude poroučet.

Ve velkém stylu začal svou "rookie sezonu" Ricky a svým stylem hry si už podmanil většinu fanoušků NBA. Jsem upřímně rád, že se mu daří a že po strastiplné minulé sezoně opět hraje svůj basket. Minnesota potřebuje jednoho hráče/střelce na pozici 2 a Ricky brzy bude vládnout celé NBA v asistencích.

Další Španěl Rudy, který byl "darován" Dallasem do Denveru, hraje taky báječně. Dobře zapadl do "free-style" útoku Nuggets, kteří si vedou na výbornou. Nastupuje z lavičky a zaskakuje i na rozehrávce. Tím pádem hraje víc s míčem, věří si, asistuje a diriguje rychlý protiútok líp než většina rozehrávačů.

Gustavo Ayon si teprve zvyká na nový styl basketbalu v zámoří. Dostává limitovaný čas, ale už dokázal, že do NBA patří. Hornets po dobrém začátku "srabí" a Gustavo by měl dostat minimálně 20 minut na zápas, aby byl produktivnější a Hornets hráli líp.

Totéž platí o Biyombovi v Charlotte. Ten má taky málo minut a potřebuje kolem sebe hráče, kteří ho "udělají". Bismack je hráč, který připomíná v mnoha směrech Bena Wallace. V dobrém systému může být All-Star borcem a nejlepším obráncem soutěže, ve špatném týmu naopak špatným hráčem s nulovou hrou v útoku.



Kdo jede a kdo ne

Kdo jede: Thunder, Bulls, Nuggets, 76ers, Trail Blazers a Kobe Bryant. 33letý Kobe dal už 4krát za sebou přes 40 bodů a dost připomíná Kobeho ze sezony 2005/06. Zajímalo by mě, o kolik víc bodů by nastřílel (a v tomto smyslu i Michael Jordan) a o kolik míň titulů by měl(i), kdyby nehrál(i) většinu kariéry "triangle offense" pod Philem Jacksonem, kde hráč nemá tolik příležitostí ke střelbě a hře 1 na 1.

Fandím Oklahomě a doufám, že letos půjde minimálně do finále. Durant je podle mě příští MVP (a nejenom nejlepší střelec ligy) a teď už bude záležet pouze na Westbrookovi, aby udělal další krok k tomu, aby vedl tým.

Zatím je to pouze bláznivý styl rozehrávače ala Allen Iverson nebo D-Rose, který týmu většinou spíš škodí, než pomáhá. Thunder mají mladý, byť už zkušený tým, nejlepšího šestého muže ligy v Hardenovi, kvalitní pivoty i lavičku, o rok zkušenějšího trenéra Brookse... prostě vše, co potřebují, aby se dostali přes všechny soupeře až na vrchol.

Kdo nejede: Wizards, Celtics, Dallas (ten už se trochu probral ze snu), Old Jersey Nets a John Wall. Jednička draftu 2010 nehraje vůbec dobře a je jedním z důvodů, proč Washington hraje tak bídně. Můžu být zaujatý, ale mně se nikdy moc nezamlouvali rozehrávači, kteří měli nahrávku až jako poslední alternativu.

Neviděl jsem tolik zápasů, abych mohl dělat velké závěry, ale miniduel proti Rickymu před týdnem byl donebevolající. Ricky předčil Walla téměř ve všech rozehrávačských ohledech a to je Američan Wall dominantní po fyzické stránce.

Ricky dobře usměrňoval spoluhráče v útoku, nadělí jim spoustu jednoduchých košů a volných střel. Mohl bych tady napsat velký odstavec o tom, jaký je mezi těmito dvěma rozdíl, ale myslím, že nejvýstižnější by bylo zeptat se všech hráčů NBA, jestli by radši hráli s Rickym, nebo s Johnem Wallem. Výsledek této ankety si asi dovedete představit.

Old (Staří) Jersey Nets mají víc starostí se stěhováním svého sídla do Brooklynu, než s tím, jak vyhrávat zápasy. Každý tvrdí, že příští draft je jedním z nejsilnějších a tak se mi zdá, že Nets už se připravují na loterii.

Jestli se jim letos podaří udržet volného hráče D-Williamse, uspět v draftu a získat další volné hráče, příští sezona už by mohla být v New York City zajímavá. Letos to bohužel opět vypadá na ručník."

Tak šťastný rok 2012 a hlavně hodně zdraví.
To vám přeje

Luboš Bartoň