Bartoň bloguje o trumfech Srbů, úkolu být v TOP 12 a taky o tom, koho Češi musí porážet dnes a koho zítra

13.09.2010 - Redakce
počet přečtení: 2747
vytvořeno 13.09.2010, upraveno 13.09.2010

Opět se vám hlásím, tentokrát již z Madridu, tedy vlastně z jeho předměstí. Chtěl bych aktuálně reagovat na MS mužů v Turecku, z kterého už před semifinále byli venku favorizovaní Španělé, Argentina a můj předturnajový černý kůň - Brazílie.

Já jsem měl bohužel možnost vidět jen zápasy Španělska a USA. Sledoval jsem tak i čtvrtfinálový souboj mezi Srbskem a Španělskem a musím říct, že toto utkání nabídlo divákovi snad všechno.

Kdo ten zápas opravdu dobře sledoval a nezajímal se jenom o to, kdo dal koš nebo kdo zasmečoval, měl možnost vidět, jak se hraje současný elitní evropský basketbal. Rozehrávači dirigující hru proti soustavnému presinku, křídla uvolňující se pro míč pod tlakem soupeře, využívání pick and rolu mezi rozehrávači a pivoty.

Patrná je i všestrannost hráčů na každé pozici - jako příklad bych uvedl situaci, kdy Veličkovič doskočil v obraně, vzápětí prodribloval celé hřiště a zakončil na druhé straně. A to je borec, který měří 205 centimetrů.

Další, co mě rozhodně velmi zaujalo, byla souhra hráčů srbské reprezentace. Hrát agresivně a na druhé straně týmově není lehká věc. Každý Srb byl vždy připraven předvést individuální akci, ať už střelu z dálky, nebo nájezd do koše, anebo nahrávku na spoluhráče. Srbové si vytvářeli velmi dobré střelecké pozice a nebáli se je využívat.

Z toho určitě pramenila i výborná střelecká úspěšnost. Španělé potom nevěděli, koho mají dřív bránit - jestli hráče s míčem, nebo bez míče. To byla největší zbraň Srbů.

O kvalitě španělského týmu svědčí už fakt, že i přes famózní výkon Srbska to byl vyrovnaný zápas a rozhodlo se až v koncovce, neuvěřitelnou trefou Teodosiče, který se celý zápas střelecky neprosazoval.

Jak už jsem řekl, byl to zápas, který by se měl ukazovat nejenom trenérům, ale i hráčům. Šlo o elitu současného evropského stylu hry.

Chtěl bych se taky pozastavit nad výsledky MS. Opět se ukázalo, že evropské týmy jasně přehrávají ostatní země. Výjimkou je pouze hrstka mužstev jako USA a Argentina. Následují Brazílie a třeba Austrálie, která má dost kvalitní individuality, ale jako tým není schopná pravidelně porážet přední evropské celky.

Tento trend již trvá delší dobu a jasně se prokazuje, jak výrazně nahoru šel evropský basketbal. Na druhou stranu by to měla být i motivace pro Česko, protože i když naše výsledky v posledních letech nejsou nijak oslnivé (když to řeknu mírně), tak naše kvalita určitě převyšuje spoustu národních týmů.

Problém je akorát ten, že se musíme naučit pravidelně porážet slabší soupeře, jako jsou třeba Maďarsko, Bulharsko, Finsko, Estonsko nebo Lotyšsko. Těchto zemí, které jsou papírově o něco slabší než my, ale bohužel mají lepší výsledky, je spousta a náš první krok k úspěchu by měl být - porážet tato mužstva. Bez výjimky - doma, venku, nebo na neutrální půdě.

Až se nám podaří převýšit nejenom výkonnostně, ale i výsledkově tyto země, můžeme se začít poohlížet po špičce - týmech jako Španělsko, Řecko, Srbsko, Slovinsko nebo Litva.

Letošní konfrontace právě s Litvou coby bronzovým týmem MS, nám jasně dala najevo, že výkonnostně nejsme tolik pozadu. Než se ale začneme měřit s celky jako Slovinsko, Řecko a další, musíme nejdřív zdolávat soupeře relativně slabší a potvrdit tím svou kvalitu.

Belgie, Bosna a Hercegovina., Maďarsko, Bulharsko, Ukrajina, Polsko, Švédsko, Velká Británie, Finsko, Lotyšsko, Estonsko, Portugalsko, Izrael. To je výčet 13 zemí, které bychom měli pravidelně porážet, aby se Česka republika dostala do konfrontace s evropskou špičkou!

Španělsko, Litva, Turecko, Francie, Řecko, Srbsko, Slovinsko, Chorvatsko, Itálie, Rusko, Německo. To je zase současných TOP 11 zemí evropského mužského basketu!!!

Můžeme být mezi prvními 12? Já myslím, že je to možné.

Na závěr bych chtěl popřát hodně štěstí naší ženské repre na nadcházejícím MS!!!

Z Fuenlabrady
vás zdraví
Luboš Bartoň