Bartoň bloguje o Sumovi, Pacičkovi, Karlosovi bez vlasů, dvojité maturitě a nůši bronzových porad u piva
23.08.2010 - Redakce
počet přečtení: 3074
vytvořeno 23.08.2010, upraveno 23.08.2010
Zdravím potřetí čtenáře basketmag.cz! Reprezentační zápas v "Maroldovce" proti Kypru ve mně vyvolal menší nostalgii. Chtěl bych proto jít o "pár" let zpět a zavzpomínat na své dvouleté účinkování v děčínském dresu. Začal jsem tam již v 15 letech, kdy mě trenér Skokan do Děčína "nalanařil".
Zdravím potřetí čtenáře basketmag.cz!
Reprezentační zápas v "Maroldovce" proti Kypru ve mně vyvolal menší nostalgii. Chtěl bych proto jít o "pár" let zpět a zavzpomínat na své dvouleté účinkování v děčínském dresu. Začal jsem tam již v 15 letech, kdy mě trenér Skokan do Děčína "nalanařil".
Od ledna 1996 jsem už trénoval s týmem, první zápas mě ale čekal až o půl roku později - v Ústí nad Labem. Nastoupil jsem proti hráčům jako Budínský!!! (ano, repretrenér), Musil a dokonce jsem na chvilku bránil i Američana Perkinse.
Ten se v prvním zápase sezony ukázal a dal nám 49 bodů, dost na to, aby nás soupeř porazil. Následoval sled proher, a když jsme byli po 7. kole na posledním místě tabulky, s nulou na kontě výher, začalo být všem v Děčíně pořádně "horko".
Ti do zkušeného týmu rychle zapadli a udělali ho ještě "zkušenějším". Dobrá nálada byla nejen na hřišti, zvlášť když jsme dost vyhrávali, ale i mimo něj.
Pamatuju si, ze se platilo "zápisné" téměř za všechno a tým měl minimálně 1x týdně "poradu". Kde? No, u piva. Tam se řešily různé situace a problémy týmu i mimo něj - a samozřejmě stmelování kolektivu.
V těchto chvílích byli vůdci Karlos (Formánek), Sumo (Bašta), Vláďa (Hanák) Jarda (Geršl) a Záložka a.k.a. "Pacička" nebo "Tumba" (Zalužanský).
Ostatní hráči, kteří dojížděli, Českolipáci Petr Janouch a já, Tomáš "Slez z té střechy! " Herink (Jablonec) nebo "Právník" Bejček (Ústí) se ne vždy na schůzi dostavili, obzvlášť když to byla již třetí v tom samém týdnu.
Odkoukal jsem hodně věcí, přiučil se a zjistil, co bych měl dělat a naopak, čeho bych se měl vyvarovat. Byla to pro mě taková basketbalová maturita. Shodou okolností ve stejném roce, kdy jsem skládal i maturitu školní, na Obchodní akademii Česká Lípa.
Konec sezony byl famózní. Po celý ročník jsme se drželi na třetí pozici a v play-off narazili na Spartu. Tu jsme udolali 3-1 a víceméně bylo splněno. Dostali jsme se do semifinále, doplněné o moravské "síly" Opava, Nový Jičín (tehdy Mlékárna Kunín) a Brno.
Šli jsme na Kunín, který byl určitě hratelnější než suverénní Opava. Bohužel však zahrál výborně doma, vyhrál oba domácí zápasy a nám pak v Děčíně nevyšlo třetí utkání, které jsme prohráli. Výsledek 0-3 byl pro nás až moc drsný, nezasloužený.
Následovala další "porada" týmu a "přípravy" na boj o bronz proti Brnu. Měli jsme výhodu domácího prostředí, ale po prvních dvou zápasech to bylo 1-1 a Brno vědělo, že má navrch.
Za stavu 2-1 pro Brno a při vědomí, že i čtvrtý zápas bude opět na jeho palubovce, se série zdála být u konce. Zvlášť když soupeř v poločase čtvrtého utkání vedl o 10 bodů.
Pak ale přišel jeden z mých nejoblíbenějších momentů mého krátkého účinkování v dresu Děčína. Začala nám klapat obrana a taky nám začaly padat trojky. Stříleli všichni, hlavně tedy Českolipáci, a druhý poločas jsme domácí "sfoukli jako svíčku".
"Momentum" se definitivně přehouplo na naši stranu a pátý zápas byl rozhodnut již téměř předem, i když to nebylo zase tak snadné.
Potom přišel poslední klakson naší bronzové sezony, vůbec první medaile pro Děčín, stříhání sítěk a hlav, a to včetně té Karlosovy - museli jsme mu k tomu dát 5 panáků "na odvahu".
A šampaňské teklo po celé Maroldovce. Historický úspěch pro BK Děčín, a já, 18letý, jsem odmaturoval!
Už brzy mě tu potkáte zase, tentokrát s vyprávěním o zápasech reprezentace v divizi B a věcech kolem.
