Bartoň bloguje o sudích v Litvě, novém angažmá ve Fuenlabradě a "Makedonském pekle" zpřed 10 let

 

Zdravím vás podruhé!

Máme za sebou první srpnový týden a já se zrovna nacházím na letišti v Amsterdamu, kde čekám pět hodin na let do Prahy. Zítra nastoupím v prvním zápase s reprezentací v Děčíně proti Estonsku a dost se těším. Zatím jsme spolu jako mužstvo pouze krátce, ale musím říct, ze jsme na dobré cestě stát se velmi dobrým týmem.

Já osobně stále ještě hledám "formu". Po prvních dvou rozpačitých výkonech v Bulharsku jsem se ale o dost zlepšil proti Litvě minulý týden. Chybělo málo a porazili jsme ji. Bohužel se projevila nesehranost a pár chyb, kterých bychom se měli vyvarovat.

Navíc se připojili tři "dobřepískající" litevští rozhodčí, no a v prodloužení jsme už tápali. 45 TH soupeře proti 19 TH našeho týmu hovoří za vše. Hlavní ale je, že jsme hráli basket, který chceme hrát a detaily už dopilujeme. Teď máme ještě pár zápasů a pak půjdeme už naostro na Slováky.

 

Poslední dva týdny se mi hlavou honily myšlenky kolem mého příštího angažmá. Už jsem měl 3 až 4 nabídky, většinu z Itálie a většinu od týmů, ve kterých bych určitě dostal šanci hrát, ale na druhou stranu bych se oddálil nejlepší lize, a tou je určitě španělská ACB.

Jak již jsem tušil delší dobu, není letos příliš na výběr. Hlavně ze španělské ligy. Týmy z vrchní části tabulky mají o dost víc peněz než zbytek a to dost ovlivňuje podpis hráčů. Já jsem měl doposud pouze jednu konkrétní nabídku z ACB a tou je Fuenlabrada.

Klub, který sídlí na okraji Madridu, už léta trpí nedostatkem financí, ale vždy je schopen vytvořit tým, co se pohybuje mezi play-off a sestupem. V těchto dnech vyvrcholilo jednání mezi mým agentem a Fuenlabradou a nakonec jsem kývl na smlouvu 1+1.

Nejdůležitější věc pro mě byla ta, že budu hrát ACB a budu hrát víc minut. Musím ukázat, že jsem zpět ve formě a uvidíme příští léto, jestli si polepším. Doufám, ze ano.

 
 

Nedávno vrcholilo ME do 20 let, bohužel v té fázi už bez české účasti. Pro jeden z nejnadějnějších týmů za posledních 10 let je poslední místo určitě velkým zklamáním, ale taky se musí vzít v potaz, že chyběli dva klíčoví hráči, Veselý a zraněný Jelínek.

Je tomu přesně 10 let, co jsem zažil něco podobného. Rovněž na ME do 20 let, tehdy v makedonském Ohridu. Náš tým byl naopak kompletní a přípravu jsme taky zvládli výborně.

 

Na ME jsme jeli jako černý kůň turnaje, který klidně mohl sahat až na medaile. (sestavu dále tvořili Jiří Welsch, Milan Soukup, Zuzák, Nečas, Ides, Chán, Martin Marek, Kosovič, Gajdošík, Kukačka a Hilšer)

Prvním vítězným zápasem s Chorvatskem jsme tyto prognózy jenom potvrdili. Pak ale přišel druhý den, druhý zápas, proti podobnému soupeři a pozdějšímu mistrovi - Slovinsku.

 

Vyrovnaná bitva, minutá trojka v poslední vteřině, prodloužení a porážka. To jsme ještě nevěděli, co nás bude čekat dál. Bydleli jsme v "moderním" hotelu mimo město, u jezera, a náš standardní jídelníček se podobal následujícímu:

 

Ke snídani dvě housky, máslo, sýr a čaj
K obědu rybička z místního jezírka a kopeček rýže plus voda (taky zřejmě z jezera)
K večeři vychrtlé kuřátko a pár brambor plus rajčatový salát a tradiční voda z jezírka

Možná malinko přeháním, ale určitě ne moc. Rozhodně každým dnem jsme byli hladovější a hladovější a podle toho taky vypadaly naše výkony. Ještě se mi vybavuje pohled na španělskou posádku, která šla rovnou z oběda na nákup do města, kam museli taxíkem nebo autobusem.

Po šesti dnech zápasů jsme hráli hůř a hůř a nakonec obsadili poslední místo, když jsme podlehli úplně marnému domácímu týmu. To už ale všichni rezignovali a čekali na milost - odlet domů a vizi české kuchyně.

Poslední den jsem už odmítal hotelový jídelníček a rozhodl se navštívit jednu ohridskou restauraci, 15 až 20 minut taxíkem vzdálenou. Dal jsem si hezky hamburgra a ještě další věci a záhy po návratu na hotel toho litoval. Prozvracel jsem celou noc a ráno nás čekal let zpět do Česka.

Turnaj tedy nemohl skončit hůř. Když jsem se konečně dostal domů a zvážil se, nemohl jsem věřit svým očím. O rovných 10 kilo míň, za pouhých 8 dnů v Makedonském pekle! Takže našim mladým reprezentantům, co neuspěli letos v Chorvatsku - mohlo to být ještě horší!!!

 

Tímto bych se s vámi rozloučil. V NBA se momentálně nic převratného neděje a podobné je to i v Evropě. Už se těším na MS v Turecku. Moji jasní favorité jsou USA a Španělsko, překvapení bude Brazílie a Turecko.

Toť vše. Doufám, že nás přijdete do Děčína povzbudit!

Zdraví vás
Luboš Bartoň