Bakalář Palyza po 21 bodech v repre premiéře o lvím dění, 1 na 1 s Rašidem M. a rozhodnutí pro Bayreuth

Nebyla to pro něj dokonalá reprezentační premiéra mezi muži, přesto premiéra, na kterou se nezapomíná. Křídelní ostrostřelec Lukáš Palyza sice musel v úvodním testu národního A-týmu pod koučem Ginzburgem překousnout nejtěsnější porážku, ovšem s 21 body byl také top skórerem lvů. A to je na první start ve lvím dresu nástřel jako hrom. Nejen o detailech duelu s Rakouskem je aktuální interview Basketmagu s novou posilou bundesligového Bayreuthu.     

Lukáši, vy jste nebyl v červnovém reprezentačním B-kempu a zamířil jste hned do A-výběru. Jak k tomu vůbec došlo?
S trenérem Ginzburgem jsem se sešel v březnu, promluvili jsme si a dohodli se, že se připojím až k A-výběru 30. června.

Kouč vás nechtěl testovat už v B-kempu?
Ptal se mě, jaké mám na červen plány, a jestli bych nechtěl přijet aspoň na nějakou část B-kempu nebo jsem nemohl odehrát nějaký přípravný zápas. On je trenér, který byl v Nymburce, když jsem tam přišel, a po mém prvním roce prohlásil, že jsem hráč, co udělal největší pokrok, a že mám na to, abych hrál v evropském basketbale. A znepokojilo ho, že jsem poslední sezonu v Nymburce až na pár zápasů moc nehrál v evropských soutěžích. Na druhou stranu chápal, že kouč Kemzura byl pod obrovským tlakem a že stavěl hráče, kterým věřil nejvíc... Mně nicméně v červnu čekaly bakalářské státnice a hned potom přijímačky na magisterské studium na VŠB, takže jsem toho měl hodně. Trenér mi řekl, ať se soustředím na školu, že to je důležité, a abych tak přijel 30. června. Zároveň ale spoléhal, že budu něco dělat a přijedu v patřičné formě. Aby to nebylo tak, že jsem ztratil herně v sezoně a potom by to nebylo optimální ani tréninkově. Proto jsem se snažil individuálně se udržovat.  

Hned v prvním zápase za repre jste pak vysázel 21 bodů, a to se nevidí každý den.  
Nedělal bych z toho velké drama. Příprava teprve začala a mně hodně pomohlo, že trenérem je právě Ronen Ginzburg, se kterým jsem strávil dva roky v Nymburce. Jeho filozofie hry se od té doby moc nezměnila, vyžaduje stejné postupy i přístup k basketbalu. Pro mě je to tak jen návrat k tomu, co se dělo v Nymburce před rokem nebo dvěma. Jinak po tom zápase s Rakouskem bych spíš řešil jiné věci. Rakouský tým byl horší než my, ale my jsme nehráli dobře, v obraně jsme dělali spoustu chyb a v útoku to vázlo. Musím říct, že až na Rašida Mahalbašiče v týmu soupeře nebyl žádný hvězdný hráč a my ho měli porazit. Ve třetí čtvrtině jsme vedli o devět bodů a tam jsme to měli ukončit. Místo toho jsme ale dělali nepochopitelné chyby. Za to, že se mi povedlo 21 bodů, jsem samozřejmě rád, ale opakuju, že z toho nedělám žádné drama.  

Na obranu a 100 inkasovaných bodů se samozřejmě nejde nezeptat. Kouč Ginzburg nebyl spokojený s obranou vnitřního prostoru, většinu ze svých 28 bodů odsud vysázel centr Mahalbašič a podle trenéra nebyla dobrá ani komunikace při bránění.
Tohle by bylo na delší rozbor. Pohromadě jsme deset dnů a zatím jsme hodně trénovali útočné systémy a přechod do protiútoku. Na obranu jsme se zaměřili až poslední dny před zápasem. Je pravda, že v té komunikaci byly hlavní nesrovnalosti. Pomalu jsme řešili některé situace a od toho se pak všechno odvíjelo. Nevím, v jaké fázi přípravy byli Rakušané, ale prostě Mahalbašič nám dal 28 bodů za nějakých 25 minut, proto na obraně musíme zapracovat, protože na téhle úrovni dostat od jednoho hráče tolik bodů by se nemělo stávat. Na druhou stranu, on je fantastický pivot, který má něco odehráno i v Eurolize a v minulé sezoně to v Nymburce i prokazoval.    



Vzhledem k tomu, proti kolika nedávným spoluhráčům z Nymburka nastoupil, ten zápas asi vzal dost soutěživě, že?
To ano. On je velice soutěživý. Pamatuju si, že když jsem s ním chtěl po tréninku hrát 1 na 1, tak mi nikdy neřekl, že nechce nebo že je unavený. Když mohl, soutěžil s každým. A samozřejmě když hraje proti českému nároďáku, po sezoně, kterou strávil v Nymburce, díky čemuž zná dobrou polovinu soupeřů, byla to pro něj výzva a jistě mu to pomohlo i z hlediska skautingu. Hrál podle mě s velkým přehledem.

Jedním z jeho přibržďovačů byl i Ondřej Balvín, který ovšem měl mít po sezoně nějaké zdravotní problémy. Jak to s ním tedy vypadá?
Ondra hrál jen několik minut na začátku. Poslední týden se potýká s nějakými bolestmi kolena, což je prý dozvuk z ligové sezony. Nevím, jestli mezi ním a trenérem nebyla nějaká dohoda o limitovaných minutách v tomhle zápase, ale v tréninku maká na sto procent, takže myslím, že do další části přípravy bude "ready". Má za sebou několik sezon ve Španělsku a zejména v uplynulé sezoně slušné minuty v ACB, jeho zkušenosti tak budeme potřebovat. A když jsme u pivotů, musím říct, že mě příjemně překvapil Aleš Chán, který hrál velice dobře, měl důležité doskoky a někdy i vyhazoval míč na volné střelce, z čehož jsme těžili.

Vy jste nasypali dokonce 14 trojek. Bylo to vybočení z normálu, nebo číslo, které nebude zase tak neobvyklé?
Vyplývalo to ze hry. Rakušani nás nechávali na trojce dost volné, my to využívali a padalo nám to. Na druhou stranu ? pod trenérem Ginzburgem je tento typ hry takto stanovený. To znamená rychlý přechod do útoku, nebo pak nějaký sekundární postupný útok. Kdo je volný, tak střílí a cílem je moc se s tím nemazat. Takové to předriblovávání a hraní sedmi pick and rollů v jednom útoku, kdy rozehrávač stále drží balon, to nenese moc ovoce. Pokud si dobře vzpomínám, poslední sezona trenéra Ginzburga v Nymburce byla o tom, že na rozehře byl Tweety Carter, který byl schopen dát v zápase i sedm trojek, a tam se to vyznačovalo rychlým přechodem, přečíslením a v páté šesté sekundě útoku už tam letěla trojka. Trenér nám tak do jisté míry je schopen tyhle věci povolit, pokud se tedy nemíjí jedna střela za druhou a soupeř na druhé straně hřiště nedává jednoduché koše. A my se to tak snažíme využívat.

Byl Jiří Welsch s Rakouskem na rozehře víc hlavně proto, že chyběl Tomáš Satoranský?
Myslím, že tam jen zaskakoval. Trenér si ho možná zkoušel, na kolik minut s ním může počítat, a jak mu to sedí. Jak to dál zváží, už je samozřejmě otázka na něho. Tomáš je na rozehře tak kvalitní hráč, že bude schopen tam hrát velké minuty, a jestli tam bude zaskakovat Jirka, nebo tam bude jako back-up nastupovat Adam Číž nebo Kuba Šiřina, na to už si musíme počkat. Podle mě bude Tomášova role velká a určitě to nevidím jen na 20 minut, nebo že by na hřišti něco nezvládal, a musel tam na dlouhé úseky alternovat Jirka.

Na vaší pozici small forwarda je nyní i překvapivý nový lev Corey Muirhead. Jak se zatím do týmu zapracovává?
Já vidím Coreyho jako úplně bezproblémového člověka, který je velice komunikativní a přátelský. Normálně se bavíme a nemáme s ním vůbec žádný problém. On taky mluví o své roli hodně s trenérem, aby pochopil, co po něm kouč chce. Třeba to, že když jde do plné obrany, je třeba vyhodit ven, a když je volný, tak je třeba vystřelit. To se ale týká i všech ostatních. Každý hráč má prostě své tendence a trenér se to snaží nastavit tak, aby rozuměl spoluhráčům a celému týmu. Předpokládám, že s Coreym trenér počítá pro pozici 3 a 4, protože jinak by jeho proces zapojení do českého týmu asi neměl žádný význam. Jeho role tak určitě nějaká bude.

A horká novinka na závěr: právě jste podepsal na dva roky bundesligovému Bayreuthu. Jak k tomu došlo a co si od nového angažmá slibujete?
Bavil jsem se se svým agentem Phillipem Parunem o tom, co basketbalově dělat dál, a usoudili jsme, že by bylo dobré jít hrát do týmu, kde budu mít větší roli než v Nymburce. A Bayreuth se ozval okamžitě po sezoně. Asi to bylo i na základě toho, že jsme v Německu s Bayreuthem odehráli přípravu, trenér mě tedy už viděl a teď mi řekl, že bych se mu velice hodil. Během dvou dnů bylo vše dohodnuto. S Němci ohledně vyjednávání není vůbec žádný problém. Já jsem ani nezvažoval jiné alternativy a přechod z české do německé ligy je pro mě v této fázi kariéry povzbuzením a vzpruhou. Jsem z toho nadšený.