Bálint o plném domu v Komárně, své maďarštině, U.S. prezidentovi, euroligových sudích v NBL. A o návratu

EXKLUZIVNĚ Z NITRY   Když byl jeho svěřenec faulován při zakončení ve dvojtaktu a po timeoutu se házelo jen ze strany, zkusil se jít hádat, ale pak se jen otočil a trpce se smál. Kouč Peter Bálint nahlíží po dvou velkých sezonách s českými vicemistry z Prostějova realitu ze skromnějšího prostředí Komárna, kde má v rámci realizačního týmu - jak sám přiznal - hned několik funkcí. A proto není divu, že po prohraném derby slovenské extraligy v Nitře, kde se utkával první s třetím týmem tabulky, doznal, že za návrat do české ligy by byl rád.     

Hovořit mohl v klidu, hned po utkání na lavičce. "Tiskovky, to tu nebývá zvykem," poznamenal k pozápasovému dění slovenské nejvyšší soutěže.

Kouči, mise Komárno vám zatím vychází podle představ?
Na to, jaký tým tu byl na začátku, na to, jak jsme to nakonec doskládali, a na to, jaký je tým teď, výsledky nejsou špatné (aktuální bilance 7-5, vedoucí Nitra 10-3). Samozřejmě jsme měli i výpadky, jako třeba i v tomhle utkání s Nitrou, ale hlavně doma hrajeme mnohem líp. Nejsem tedy nespokojen.

Vy jste v Komárně hrával, že?
Ano, asi před 18 lety, jednu sezonu v mužích.



Jaké jsou možnosti nebo cíle tohoto týmu?
Cíle se tu nestanovovaly. Tým se skládal všelijak. Já mám nicméně cíle ty nejvyšší. Chtěli bychom jít z co nejlepšího místa do play-off a hlavně projít prvním kolem, což se Komárnu ještě nikdy nepodařilo. Liga teď není moc zajímavá, protože se hraje jen o to, kdo bude devátý (soutěž má letos jen 9 účastníků). Pro mě je zajímavé se dostat co nejvýš, abychom dostali pro play-off soupeře, přes kterého jde přejít. Zatím se ukazuje, že hrát se dá s každým a není to tedy nereálný cíl.

Když i do Nitry s vámi přijelo několik desítek velmi hlučných fanoušků, vybavených bubnem i houkačkami, kolik na vás chodí doma?
Ono to sem nebylo tak daleko, jen asi 80 kilometrů. Doma míváme většinou plno, kapacita je kolem osmi devíti set diváků.

Divokých?
Ano. Tohle je asi jediná věc lepší než v Česku. Tady se skutečně fandí, lidi chodí ve velkém množství a atmosféra je tu lepší.

Co tu jde zažít, co v Česku není?
Tady jde zažít všechno. (směje se) Je to tu strašně zvláštní. Úroveň basketbalu je o něco nižší než v Česku, ale jsou tu i kvalitní hráči. Takoví, co by mohli v Česku hrát. Zažívám tu, že hráči jsou mnohem levnější než v Česku a kvalita u některých přitom není horší. Nechci moc mluvit o rozhodčích, protože v NBL jsem byl několikrát nahněvaný na české sudí a tady zjišťuju, že jsou to (v české lize) normálně euroligoví rozhodčí. (opět se směje) A takových věcí je spoustu, dost věcí by se tu dalo označit za amatérské. I v klubech - my třeba nemáme maséra, nemáme nic, já pomalu připravuju i vodu hráčům před zápasem. Jinak si všechno musím dělat sám, a co neudělám, to nemám.   

Když už jste naťukl rozhodčí, tak situace ze třetí čtvrtiny, kdy byl faul na vašeho hráče při zakončení ve dvojtaktu posouzen tak, že se bude házet pouze z autu, je tu běžnější?
(úsměv) To je normální. Už jsem si zvykl. Na začátku sezony jsem dostal dvě technické a od té doby jsem si řekl, že už nebudu nic říkat, protože to nemá smysl. Rozhodčí jsou, jací jsou, a já to beru jako realitu.   

Poslední otázka: Dosud hlavní kouč slovenské reprezentace František Rón už do pokračování po posledních zkušenostech nemá chuť. Pokud by to mělo přejít na asistenta, tedy vás...
Ne, nemám tu chuť ani já. Situace ve slovenském basketbalu, kterou jistě všichni sledují, je katastrofální a ani se nejeví, že by mohla být lepší. I kdyby ta možnost tedy byla, momentálně nemám zájem - pokud se situace v celé (slovenské) asociaci nezmění.  


Petr Hamták