Asistent Sokolovský o italské jízdě černých koňů, svém příkladu pro Škrance, videu do 15 i útoku na čtvrtfinále

INTERVIEW Z TÁBORA LVŮ NA ME U20    Dva roky za sebou se zachraňovali v thrillerech posledních zápasů, a nebýt loňského happy-endu, tenhle rozhovor by nikdy nemohl vzniknout. Letos je ovšem na A-divizním ME U20 prakticky v plné síle vavříny ověnčený ročník ´95 a motor "vytuněný" o rok mladší krví burácí pod kapotou Czudkova speciálu 2015 na všech 12 "cylindrů". Tahle italská jízda má vážně grády. Českému národnímu týmu se teprve podruhé na prestižních evropských šampionátech U20 povedl husarský kousek v podobě postupu ze základní skupiny. Jen parta kouče Róna a top skórera Šteffela (z roku 2004) ví, jaké to je dostat se dál, a dokonce si zahrát čtvrtfinále. Po něm teď mocně touží i skvadra letos nově designovaného kouče Petra Czudka.

Jeho tým vyrazil do italského Lignana s jediným a dost těžkým úkolem - zachránit se. "Takový cíl před nás postavil pan Ginzburg," usmál se při zmínce lodivoda dospělé repre Czudkův asistent Ladislav Sokolovský, aby vzápětí zvážněl: "Ono se moc neví, že při letošní reorganizaci padá do divize B 7 týmů a nepostoupit ze základní skupiny by znamenalo velké těžkosti. Mezi osmi celky, které ze skupin neprošly dál, jsou totiž i Chorvatsko, Slovinsko, Řecko nebo Rusko, a zachrání se jen jeden! Takže už postup ze skupiny je pro nás dobrý výsledek, protože nám dává jistotu divize A i pro příští rok. My ale chceme ještě něco lepšího..."

Ladislave, kvízová otázka na úvod: Tušíte, pokolikáté se na mistrovství Evropy dvacetiletých podařil českému týmu postup ze základní fáze?
To opravdu nevím. A ani jsem se po tom nepídil.

Letos je to teprve podruhé, když poprvé bylo této mety dosaženo před 11 lety na domácí půdě v Brně. Jak pyšní na to jste?
Samozřejmě jsme rádi, že jsme postoupili a podařilo se přetavit výsledky z přípravy do základního cíle, kterým byla záchrana. Aspoň my trenéři ale zároveň doufáme, že tenhle postup nebude konečná stanice.

Vaší velkou předností je v ohromné konkurenci 20 týmů už druhá nejlepší ofenziva celého šampionátu. Je právě útok tím, čeho si zatím považujete nejvíc?
Ani ne. Jsme rádi, že útok funguje, ale jako trenéři jsme se v přípravě snažili zaměřit hlavně na obranu. (zasměje se) A je to opravdu dost zajímavé, protože útoku se nějak extrémně nevěnujeme. Spoléháme spíš na to, že většina hráčů má velice dobré individuální a herní kvality, dovedou zahrát 1 na 1 i pick and roll a trenéry k tomu ani tolik nepotřebují. Určili jsme jim pár základních systémů a spíš spoléháme na hráče samotné.



Chcete tvrdit, že vklad bývalého super rozehrávače tam není zásadní? Při tom, jak se prakticky netlačíte do žádných složitých střel a zakončení, stále hledáte volnější spoluhráče a kombinujete i uvnitř vymezeného území...
Jistě jsme útok nějak řešili, ale prioritou byla obrana. Já to řeknu takhle: Útok má na starosti víceméně "Čouda" a já zodpovídám za obranu. Takže on to dělá líp než já. (směje se) Je pravda, že nechceme, aby se hrálo individualisticky, což jsme hráčům řekli hned na začátku. A myslím, že se s tím všichni ztotožnili. Navíc je to hodně podpořené tím, že v týmu jsou až na nějakou malou výjimku všichni včetně pivotů střelci za tři, což je určitá paralela s Opavou. Sami hráči to o sobě ví, a když kolem nich jsou při nájezdu dva tři obránci, rádi to vyhodí ven. Ví, že z toho pak může být koš a sami to tak chtějí.

Souvisí s tou kolektivní hrou i jedno z nejmenších čísel ve ztrátách, kde jste byli po základní fázi s 13,8 šestí nejlepší?
Mohlo jich být i míň. Bylo to dané těmi prvními zápasy, kdy první dva dny tu panovala hrozná horka, a my většinou hrajeme v neklimatizované hale. Je tam dost vedro a na zápasy se navíc vytáhly úplně nové balony. My jsme se s tím nedokázali vyrovnat, trvalo nám to déle než jiným týmům, což je spíš chyba nás trenérů, že jsme hráče v tréninku nedonutili se na to víc zaměřit. Bylo to bohužel trochu v hlavách, což je taková česká vlastnost - balon špatný, koš špatný, rozhodčí na prd... Tohle se nám prostě nepovedlo a stálo nás to daleko lepší výsledek se Španěly. I z jejich ostatních výsledků s Rusy nebo Ukrajinci totiž bylo vidět, že jsou hratelní. A těch 21 ztrát s nimi nám ten průměr dost navýšilo, což je škoda.

Nakolik se projevuje, že většina týmu má zkušenosti, a někdy už poměrně velké, z NBL, a Adam Pecháček už dokonce i z finále italské ligy?
Určitě jim to pomáhá. Ročník ´95 je za poslední období jedním z vůbec nejúspěšnějších, byl druhý na Evropě kadetů před čtyřmi roky a prošel si i dvěma mistrovstvími světa. Hodně si tak věří, což u Čechů nebývá obvyklé. A tyhle pětadevadesátky teď byly doplněny ještě o některé další hráče. Samozřejmě minuty z Kooperativa NBL klukům pomáhají, nicméně ty nejdůležitější zápasové úseky by měly přicházet v první lize, kde by měli hrát 30 až 35 minut. NBL je pro ně podle mě v tomto věku nástavbou.

Hlavní opory ročníku ´95 tým samozřejmě táhnou, za objevy by ale možná šlo označit dvě šestadevadesátky, a to kolem koše velmi zručného Škrance z Pardubic a vedle něj i Dragouna z Ostravy, který je tankem s nebývalým tahem na koš. Co už lze říct k nim?
Tak já nebudu kritický... (směje se) David Škranc je člověk s ohromným talentem a potenciálem, a kdyby na sobě pracoval ještě trochu víc - čímž nechci říct, že na to na tréninku kašle -, mohl by být jedním z hráčů, kteří by v republice mohli vyletět hodně nahoru. Je to strašně hodný kluk, uzavřený do sebe, možná někdy až moc a jakoby si nevěří. Bude na něm a jeho klubových trenérech, aby se jim povedlo ten talent ještě víc rozvinout. Podle mě má na daleko víc.



S tím "mohl by na sobě pracovat víc" se mu asi z rané fáze kariéry sám dáváte za příklad, že? (Ladislav před časem přiznal, že jako mladší mohl pracovat víc, ale neuvědomoval si například možnosti zahraničních angažmá)
(rozesměje se) To je dobrý... Jo, já na tom v jeho věku byl asi podobně. Samozřejmě čím je člověk starší, tím víc se pak snaží pracovat, ale někdy už bývá pozdě. 

A ještě slovo k Rostislavu Dragounovi... 
Na něm se odráží velice dobrá práce s mládeží v Ostravě, která tam vždycky byla hodně kvalitní. Zajímavé je, že podle původních hypotéz Rosťa své místo ve finální dvanáctce rozhodně neměl jisté, ale v přípravě odehrál výborné zápasy. Má obrovskou výhodu v tom, že výtečně brání. A co předvádí v útoku, je pro nás nástavbou, kterou jsme od něj ani extra nevyžadovali. Jsme rádi, že se mu tak daří, hlavně od něj ale chceme, aby bránil klíčové hráče z perimetru soupeře a snažil se je svým silovým pojetím a rychlostí přivádět do úzkých. Celkově jde říct, že David s Rosťou jsou dvěma hráči, od kterých se třeba až takové výkony nečekaly, ale my jako trenéři je naopak očekávali.

Ač tři hráči jeden zápas nehráli, v rotaci je dokonce 11 mužů s nejméně 10 minutami a deset s nejméně 13. Už to nese nějaký efekt, nebo věříte, že se dostaví hlavně ve druhé fázi turnaje?
Chtěli jsme tu rotaci mít ještě větší, protože v přípravě hrálo všech 12 hráčů minimálně devět minut a teď se stane, že jeden nebo dva se na hřiště nedostanou. Je to ale strašně těžké. Jediný, kdo má víc minut, než bychom si představovali, je Radovan Kouřil, protože na rozehrávce potřebujeme zkušeného hráče. On tam je výborný, je vidět, že v NBL má odehrány jedny z největších minut. Dokáže se vypořádat i s tlakem a tým dokáže řídit. Viktor Půlpán toho už v lize odehrál taky víc, ale hlavou ještě úplně není klasickým rozehrávačem. Musí se do toho víc dostat. Radovan je teď lepší, a proto je tam i víc minut, než bychom chtěli. Doufáme, že se nám do té rotace podaří zapojit výrazněji ještě o jednoho dva hráče navíc.

Souvisí právě s širším zapojením lavičky i to, že jste zápasy s Ukrajinou a Ruskem rozhodovali ve druhých poločasech?
Ano, jednou z věcí, která to ovlivňuje, je to, že hrajeme ve větším počtu lidí než další týmy. Většina jich má tři čtyři hlavní hráče kolem 30 minut a únava se v tom zdejším vedru v průběhu zápasu nasčítává. My to směřujeme k tomu, abychom byli v posledních čtvrtinách daleko aktivnější, rychlejší dopředu a agresivnější v obraně. Dalším faktorem je často i hlava, což se týkalo zápasu s Ruskem. Po rychlém úvodním vedení jsme si začali myslet, že to po předchozích dvou vyhraných zápasech půjde samo. Tohle je naše špatná vlastnost, že po pár výhrách si myslíme, že to půjde. Rusové nás z toho ale vyvedli. My jsme v poločase (za ztráty 11 bodů) dokázali klukům promluvit do duše a bylo vidět, že pak už hráli v tempu a agresivitě v útoku i obraně, na kterou jsme byli zvyklí předtím.     



Hlavní playmaker Radovan Kouřil hraje možná v nejlepší formě od stříbrné Evropy kadetů před čtyřmi lety. Je na jeho projevu hodně znát práce kouče Czudka v přípravě?
Je fakt, že "Čouda" jako výborný rozehrávač dovede dát klukům na rozehrávce perfektní rady a Radovan už ty zkušenosti má, takže to hned dokáže zapracovat do své hry. Další věc je, že v Prostějově neměl vůbec špatnou sezonu, v průměru hrál 15 minut, čímž získával herní jistotu, kterou teď prodává ve výborných výkonech tady.

Zajímavé bylo, že Martin Peterka měl s Ruskem jediný trojkový pokus a další dlouhý, který má pozice za obloukem v oblibě, Adam Pecháček se k trojkám také moc nedostal. Byl to váš cílený stav, aby se víc tlačili do koše?
Je to úplně jinak. My po nich chceme, aby stříleli zvenku ještě víc, ale jak v předchozích zápasech měli pokusů za tři mnohem víc, Rusové si na to dali pozor, proto otevřených střel nebylo tolik. Trenéři si samozřejmě jejich výborného procenta všimli a přizpůsobili tomu taktiku. Zase ale vzniklo víc místa k nájezdům pro ostatní hráče a naši pivoti mohli sbíhat. My je nutíme k tomu, aby nepřecházeli volné pozice, s Rusy jsme jim ale mnoho vytknout nemohli.

Teď k "vaší" asistentské specialitě, tedy obraně, která je po základní fázi 10. nejlepší s 64,8 bodu. Je znát, že se snažíte ztěžovat soupeřům každou střelu, klidně i za zadní pozice, srocujete se až ve čtyřech proti nájezdům do šestky, perfektně se zastupujete při výpomocích a rotacích. To všechno máte tedy na starosti vy?
Že mám na starosti obranu a Petr útok, neznamená, že si do toho navzájem nemluvíme. Já se mu snažím navrhnout, co by bylo v obraně pro ten který zápas vhodné, a on jako hlavní pak rozhodne, jestli to tak bude, nebo ne, případně udělá nějaké změny. Pravda je, že se snažíme mít zacpanou "bednu", ale zároveň nenechat nikomu volné trojky. Trochu jsme to porušili proti Rusům, z jejichž předchozích zápasů jsme vyčetli, že nejsou žádní excelentní trojkaři a tam jsme to zacpávali až enormně. V jiných utkáních ale dokážeme využít slabé strany, z níž odstupujeme, pak máme nějaké rotace a zatím to funguje velmi slušně. Soupeřům ty střely dokážeme hodně ztížit. Někdy to nejde dokonale, ale nasazení v obraně je takové, jaké jsme do kluků chtěli dostat a jaké jsme si představovali. Někdy se možná zdá, že ten pohyb směrem k protihráči, který střílí už téměř volný, je skoro zbytečný, ale ono to nějaký efekt má a mnohdy to pomůže. I tohle si kluci vzali hodně k srdci. My na to dáváme velký pozor a v přípravě jsme na to byli dost hákliví, když to nedodržovali. Občas jsme se až ukřičeli, ale oni teď už ví, že to funguje.

Kladl jste velký důraz i na všemožné vypomáhání, které je ve vašem podaní velmi precizní?
Snažili jsme se jim to v přípravě podat a třeba s Litevci, kteří jsou ohromní střelci, kluci zjistili, že se to dá stíhat, když to udělají, jak to chceme, a jak se to v moderním basketu dělá. Leckdy na to ze svých klubů asi nejsou zvyklí, když výrazně odstupujeme ze slabé strany až na tu silnou, ale máme tam nějaké rotace a oni vidí, že to stihnout jde. Samozřejmě musí chtít, ale ví, že když to udělají naplno, tak to funguje. Ukázali jsme jim to i na videu, že se to stíhat dá a oni to dělají.



Co videorozbory, jsou vaší standardní asistentskou povinností? A jak se s tím vůbec jako nováček v takto důležité národní funkci sžíváte?
Video jsme měli už zčásti připravené před turnajem, kdy nám s tím pomáhali asi čtyři další lidé. Zaprvé se sehnáním videozáznamů se zápasy soupeřů a reprezentační asistent od mužů Lubomír Růžička mi pomáhal se sestřihy. I teď během ME je díky internetu na příjmu a my ho nejspíš ještě využijeme. Jinak krátká videa tu po nocích stíhám. Pak je pustím Petrovi, on to schválí, anebo ne, a pustíme to klukům. Náš videorozbor, který mám při výkladu vždy na starosti já, na jeden zápas trvá do patnácti minut. V přípravě jsme je skoro nedělali a chtěli jsme, aby obrana fungovala, jak chceme, bez ohledu na soupeře a na to, jestli tam je střelec za tři, nebo ne. I pro ME jsme to už nechtěli moc měnit a zahlcovat hráče dalšími věcmi navíc.

Bylo podle vás druhé místo ve skupině, hned za Španělskem, reálné už i ve vašich předturnajových hypotézách?
Ještě před začátkem přípravy jsme si to nemysleli. Nevěděli jsme, jak budou tito hráči fungovat pospolu. Za poslední dobu jsou to ale dva nejsilnější ročníky a po dobrých výsledcích z přípravy se zdálo, že za Španělskem si to zbylá čtveřice rozdá o druhé místo. Já jako opatrnější jsem si ovšem nemyslel, že se nám podaří vyhrát všechny tři ostatní zápasy (nad Ukrajinou, Polskem a Ruskem). 

V osmifinálové skupině vás čekají Turci, Litevci a Němci. Jak těžká bude cesta přes ně do čtvrtfinále?
Karty jsou rozdané, s sebou máme jednu výhru a startujeme z děleného třetího místa. Chceme jít co nejdál, soupeře už jsme si tu při zápasech nakoukali, ale je to tak, že můžeme třikrát vyhrát i prohrát. Ani jeden z těch týmů není na úrovni Španělska, s kterým jsme v prvním utkání skupiny prohráli o 17, a byl to náš nejhorší zápas tady. Takže s těmi celky se hrát dá, ale nám to třeba nemusí padat, nebo nás soupeři mohou překvapit. Přesto doufám a věřím, že nějakou výhru ještě získáme. Hlavně musí chtít hráči a zatím to vypadá, že chtějí. 

Jde říct, že po takhle rozjetém turnaji by bylo skončit bez čtvrtfinále už hořkým zklamáním?
No,...dalo by se to tak říct, byť už jsme ten základní cíl splnili. Za určitých okolností nám může stačit ke čtvrtému místu i už jen jedna další výhra.