Asistent lvů Taylor o české přítelkyni, drsném konci v Ulmu, výtečném filmu i Dirkovi jako vzoru pro všechny

24.8. Po osmi letech se ne právě v dobrém rozžehnal se svým dosavadním německým osudem - ratiopharmem Ulm. O to víc času mu však zbylo na obě jeho české lásky - přítelkyni Alici a reprezentaci mužů. Ač ani dvě léta strávená v tuzemsku a vztah s dcerou federálního internacionála nijak výrazně nepozvedl jeho mluvenou češtinu, pro Basketmag nevyloučil, že jednou, jednou by tu mohl zakotvit i na delší čas. Mike Taylor, asistent Pavla Budínského u národního týmu lvů. Dnes v 18 hodin mu začíná poslední B-divizní česká štace. Bude to však i jeho poslední český džob?

Miku, po dlouhých letech jste letos skončil v Ulmu, co se stalo?
Můj kontrakt nebyl prodloužen v zásadě proto, že podle managementu jsme měli vyhrát víc zápasů (Ulm skončil 14. s 12 výhrami ze 34 zápasů). Upnuli jsme se k cíli obehrávat mladé německé hráče a chtěli postavit tým kolem Benzinga a Günthera a podle mě jsme je oba posunuli o hodně dál. Vedení se ale nakonec rozhodlo pro nějakou změnu, jiný hlas na lavičce. Každý klub má právo to udělat, ovšem ten způsob, jakým to udělali, byl hodně nedůstojný. Jistě je možné se o tom všem dlouho bavit, ale já už se těším na to, co přijde dál, například s českým národním týmem.

Moje němčina není dobrá, ale z vyjádření šéfů klubu na jeho webu se zdálo, že nesouhlasili s něčím, co jste vy udělal, nebo řekl...
Bylo toho hodně, co se mezi námi stalo. Z mého pohledu to bylo tak, že jsme se v pátek dohodli na nových podmínkách smlouvy, a když jsem přišel do kanceláře v pondělí, řekli mi, že smlouva nebude prodloužena. Z obou stran se děly věci, které nebyly nejsprávnější, ale z mého pohledu došlo k přehnané reakci ze strany managementu. Byl to smutný konec mých skvělých roků v klubu. Dokázali jsme tam hodně, hráli dobře a já jsem na to pyšný. Teď budu vzpomínat hlavně na těch osm skvělých sezon.

Jak pravděpodobné je, že setrváte v Německu?
Byl jsem v několika případech blízko dohody s dalším klubem. Teď už je trh plný, tedy na pozicích, které já hledám. Jsem dál otevřený práci v Německu, nebo i jinde, můžu se taky vrátit do Států a pokračovat s koučováním tam.



Loni byli v bundeslize tuším že čtyři zámořští hlavní kouči. Jak silnou a kvalitní trenérskou minulost mají obecně američtí či kanadští trenéři v Německu?
Bundesliga je především vynikající soutěž, která jde nahoru. Myslím, že je druhá v návštěvnosti v celé Evropě, má fantastické haly a je extrémně vyrovnaná. To je výborná věc, máte tu úplnou špičku a z celkových 18 týmů je 16, které jsou obrovsky vyrovnané. Soutěž je výborně řízená. Chybí jim teď jen to, aby uzavřeli jeden velký TV kontrakt a skutečně to rozjeli. A trenéři tam jsou kvalitní, stejně jako je bundesliga soutěží, kde se koučům dobře trénuje.

Je teď v Německu veliký boom po titulu Dallasu?
Nezažil jsem to osobně, protože už jsem odjel do Států, ale pro zemi to je fantastická věc, když někdo, kdo je tak skvělý hráč a doslova ikona, vyhraje NBA. Načasování bylo pro Německo výborné. Dirk v sobě nese spoustu skvělých charakterových vlastností a já jsem rád jak za něj, tak za německý basketbal, že to vyhrál.

Je Dirk i modelový příklad pro hráče po celé Evropě, nejen tedy u nás, kteří nehoří láskou k reprezentaci a omlouvají se z ní - z hlediska toho, jaký přístup má hráč mít? Ptám se proto, že asi málokdo měl v téhle sezoně větší důvod se omluvit a málokdo byl vyčerpanější než on po víc než stovce zápasů v roli lídra týmu.
První věc je, že každý člověk má právo na svá vlastní rozhodnutí. A druhá věc je, že jsou tu hráči jako Dirk, jako Luboš Bartoň, kteří nastoupí, protože to je basketbal, protože to je jejich země a mají tohle myšlení, které je podle mě správné. Věřím, že bez ohledu na situaci a okolnosti je reprezentování pozitivní věc a Česko má potenciál utvořit fantastický tým, pokud nejlepší hráči budou hrát. Kluci, které jsem tu za dvě léta zažil, jsou skutečně koučovatelní, makají a Pavel (Budínský) s nimi udělal dobrou práci. Doufám, že od nich v budoucnu uvidíme ještě víc.

Letos jste ještě nenapsal na svůj web ani čárku o české reprezentaci. Loni tam textů bylo kvanta. Má to nějaký zvláštní důvod?
Neměl jsem na to vůbec čas. Letos jsem jediný asistent (loni byl u týmu jako další asistent i Jan Slowiak) a práce bylo fakt hodně. Pavel mi dal určité věci na starosti a já jsem pyšný, co jsme spolu stihli udělat za práci. Doufám ale, že ještě něco napíšu. Mám spoustu historek a fotek, ale možná se k tomu dostanu, až když to všechno skončí.

V Německu teď přijde do kin parádní dokument o nováčkovské sezoně v bundeslize týmu Phoenix Hagen. Slyšel jste o něm?
Ano. Hagen je skutečně basketbalové město a teď k tomu mají ještě film. Snaží se tam basketbal hodně propagovat a tohle je perfektní věc. Tahle města jako Ulm, Hagen nebo i Děčín jsou menší, ale mají svou historii, basketbalovou tradici i kulturu a na tom se musí pracovat. Doufám, že se ten film lidem bude líbit.

Už nějakou dobu žijete s dcerou československého internacionála Geralda Dietla. Je to vztah, který posiluje vaše pouto k Česku?
Bez nejmenších pochyb! Alice je super holka! Strašně si to spolu užíváme. I její táta je skvělý. Když jsem to teď ke konci měl v Ulmu těžké, Gerry (Gerald Dietl) i jeho žena byli třída, fakt moc mi pomohli. A Alice rozhodně pomáhá tomuhle spojení českého národního týmu a jednoho amerického kluka. Jsem za to vděčný. Uvidíme, jak to půjde dál.

Mimochodem, jak se v tomto vztahu zlepšuje vaše čeština?
Upřímně přiznávám, že na jazyky moc nejsem a i s němčinou jsem dost bojoval. Moje druhá rodina mi teď pomáhá se vším, ukazuje mi tuhle zemi, ale bude to fuška, než budu schopný nějak mluvit. Snažím se, ale čeština není vůbec jednoduchá.

Pořád ale ještě váš český vztah neznamená, že byste se jednou usídlil třeba i tady?
Možné je cokoliv! Už jsem tu zažil skvělé věci, a proto nevylučuju do budoucna vůbec nic.


Petr Hamták