Šampionát očaroval příběh "zlaté" generace

Říká se jim zlatá generace a svému jménu dostály. I když na mistrovství světa v České republice na absolutní vrchol reprezentační tým českých basketbalistek v čele s Hanou Horákovou, Evou Vítečkovou, Ivanou Večeřovou či Janou Veselou nedosáhl. Přesto se na jeho jízdu do finále turnaje před bouřícími tribunami v Karlových Varech bude vzpomínat asi na víc, než na suverénní a nekompromisní jízdu "chladného" amerického souboru už za osmým titulem.

Tým pečlivě budovaný osm let, u jehož hvězdných začátků stál trenér Jan Bobrovský, se už na evropských šampionátech v roce 2003 a 2005 zaskvěl stříbrem a zlatem, nyní na světovém šampionátu na domácí palubovce zažil svůj vrchol. V pravý čas, protože řada hráček zřejmě v národním týmu skončí a tým čeká generační obměna. "Bude mi to hrozně líto, ale takový je prostě sport, jedna generace končí, někdo nový přichází," uvedla kanonýrka Eva Vítečková.

Hned po nedělním finále se rozloučila s reprezentací pivotka Večeřová, podobně možná přemýšlejí i Horáková, nejužitečnější hráčka MS, Michaela Ferančíková či Markéta Bednářová. Tedy všechno hráčky, které dlouho tvořily jádro týmu. "Třeba osobnost typu Machule (Horákové) je nenahraditelná," řekla Vítečková.

České stříbro, to je možná jedno z největších překvapení vrcholných basketbalových turnajů celé historie. "Kdybych to holkám řekl v červenci, že dojdeme až do finále, asi by se po sobě tak divně koukly a zavolaly bílý vůz, abych byl někam umístěný...," prohlásil před bitvou s USA výstižně kouč Lubor Blažek. "Ale sen se stal skutečností. Toto stříbro pro mě má hodnotu zlaté medaile," prohlásil už po finále, když jím ještě cloumaly dojmy po životním zážitku.

Češky na šampionátu doslova šokovaly. V kontrastu s jejich desátým místem na loňském mistrovství Evropy vypadá jejich představení až neuvěřitelně. Ale jejich nevídaný vzestup má i logický základ.

V první řadě se po roční odmlce vrátily do týmu sebevědomé tahounky Horáková s Večeřovou, bez nichž loni reprezentace na ME v Lotyšsku neměla kuráž a trápila se. Po mateřské pauze vidina domácího MS přiměla ke comebacku i Ferančíkovou, nenápadnou hráčku, ale důležitý "tmel" družstva a celé afmosféry. Celé trio dodalo týmu mnoho potřebných zkušeností.

Tým na šampionátu citlivě složil i Blažek, který byl dlouho asistentem Bobrovského a všechny hráčky v minulosti už dokonale poznal. Největší díl odpovědnosti naložil na Horákovou a ta mu důvěru na šampionátu mnohokrát splatila svými heroickými výkony. Bez nich by Češky nemohly pomýšlet na stříbrný sen, jak často na konci MS tvrdily. "Je to lídr, který má obrovskou a lidskou autoritu. A je ideální, když je neviditelný a vnímaný všemi přirozeně a nenásilně," chválil Blažek Horákovou.

Všechny hráčky si nyní pochvalovaly i skvělou atmosféru v týmu, což prý reprezentaci na konci Bobrovského éry chybělo. Blažkovi vyšla sázka i na dlouhou přípravu, hráčky spolu byly kromě tří týdnů v červenci stále pohromadě, čímž utužily partu. Bylo znát, že i lavička při zápasech žila s týmem na hřišti. "Vztahy mezi lidmi, to je naprostý základ všeho," nastínil svoji filozofii Blažek, který v porovnání s Bobrovským sázel třeba na větší rotaci kádru a vytížení většího počtu hráček.

Češkám se na turnaji všechno ideálně "sešlo". Blažek měl k dispozici všechny opory, které hnala dopředu motivace vytáhnout se před domácím publikem při jejich možná poslední velké akci. Turnajem hráčky prošly také bez výrazných zdravotních komplikací, vydržely i nevídaný zápřah devíti zápasů v jedenácti dnech, k čemuž podle Blažka pomohla právě kvalitní letní příprava.

V kombinaci s nevídanou diváckou podporou se pak bojující tým nadechl k velkému představení. "Kdybychom nehráli doma, tak stříbro nemáme," prohlásila Vítečková a připomněla, jak družstvo těžilo z výhody svého prostředí.

Český tým na šampionátu prokázal velkou psychickou odolnost. V základní skupině sice po vyrovnaném souboji padl s Ruskem a v osmifinále pak se Španělskem, ale před čtvrtfinále se nezalekl souboje s Austrálií. Právě duel s obhájkyněmi titulu byl možná vrcholem celého turnaje, nevídaná česká ofenzivní smršť a vítězství v celé zemi definitivně rozpoutaly dlouhé roky spící basketbalovou euforii, kterou přiživilo i vydřené semifinálové vítězství nad Běloruskem.

"Je bezvadné, že v obou klíčových zápasech to naše družstvo mělo nahnuté, ale ani jednou nepropadlo panice, ani jednou nezačalo dělat nějaké chyby. To znamená duševní sílu," všiml si i český prezident Václav Klaus, čestný host mistrovství a v minulosti také ligový basketbalista.

Češky už ani nesmutnily nad tím, když je ve finále porazily o 20 bodů Američanky, tým nabitý hvězdami první kategorie, který se při mistrovství nacházel v jiném výkonnostním patře než zbytek pole. "Tahle stříbrná medaile pro mě má cenu zlata," radoval se po finále kouč Blažek. Jemu i hráčkám zřejmě do konce života bude přebíhat mráz po zádech při vzpomínce na atmosféru během zápasů a hlavně v závěru finále.