Šampion NBA Sam Cassell byl na Čecha tvrdý. I jemu však Satoranský předvedl, že i White men CAN jump!

Zapomeňte na Tomáše Satoranského, kterého jste někdy viděli v dresu Sevilly - jako loutku na provázku, za jejíž provázky tahal z lavičky kouč Plaza. V téhle roli byl svázaný zhruba jako vězeň na vycházce. Počínaje touto středou však vlétne na hřiště v českém dresu v Bělorusku jiný Tomáš. Ten, co táhne tým, jako dirigent a skórer. I jako ten, co bude napadat koš v postupném útoku a zakončovat brejky, místo aby je zahajoval. A dunkovat, kdykoliv to jen půjde. Ač stále teprve dvacetiletý, zkušenosti z tří sezon v ACB a nyní už i z palubovek NBA z něj dělají platnější sílu, než by běžně odpovídalo tomuto věku. A co když si ho teprve vezme do parády trojnásobný vítěz NBA Sam Cassell!

Tomáši, jak jste se zapracoval po týdnu přípravy do národního týmu a jak se cítíte necelý týden před ostrým startem kvalifikace ME?
Samozřejmě se všechno zkomplikovalo tím, že jsem si po Letní lize NBA potřeboval aspoň trochu odpočinout. Na druhou stranu se se spoluhráči z reprezentace znám, hráli jsme spolu dřív, s některými i v klubech. Jediný vážně nový je pro mě Luboš Bartoň. Díky tomu je pro mě adaptace přijatelnější.

Dostal jste nákresy akcí od kouče Budínského předem, nebo až po příjezdu k týmu?
Nedostal jsem to dopředu, měl jsem tady jeden trénink, po kterém jsem ty systémy obdržel. Po nocích jsem je nastudoval a už jsem si na ně zvykl. Trénink tomu byl i přizpůsoben, takže v tom nebyl problém.

Prý jste vše nastudoval za dva dny, takže jak široký bude váš repertoár pro kvalifikaci?
Nemůžu o tom moc mluvit, ale nejdůležitější je osvojit si základy těch akcí. Z nich pak vychází víc dalších akcí pro více hráčů. Není to nijak komplikované a pro nás, hráče z Evropy, je to takový standard. Jsou tam čtyři základní systémy, které mají čtyři podakce. Takže i s autama to je nějakých dvacet akcí.
 

 

Z těch tří zápasů turnaje v Chomutově se zdá, jako byste měl být skoro hlavní ofenzivní hrozba. Plánoval to tak trenér, nebo jste to na sebe bral sám?
To asi nebral. Vychází to z těch akcí, sám jsem skórer nikdy moc nebyl. Snažím se ale hrát uvolněněji a taky je to díky draftu, Letní lize a tomu všemu. Cítím, že bych to měl trochu táhnout, ale ty body nejvíc vycházejí ze hry. Až když je zápas vyrovnanější, tak to víc beru na sebe. Především chci totiž hrát pro ostatní.

Je možné, že protiútoky budete spíš zakončovat než začínat?
(směje se) No když tu není Veseláč, tak to na mě teď zbývá.

Na co byste jako tým chtěli počínaje prvním domácím duelem s Italy fanoušky pozvat?
Jednak na to, že jsme konečně dali dohromady kádr všech našich hráčů, co jsou k dispozici a co hrají nejlepší ligy v Evropě. Spojily se v něm generace osmdesátek a devadesátek a hrajeme docela atraktivní basket, s rychlým přechodem dopředu, co se fanouškům líbí. A taky bych je chtěl pozvat na soupeře, myslím, že ze všech skupin je ta naše nejsilnější.

Teď se vrátím v čase trochu zpátky a zeptám se na váš hlavní zážitek z Letní ligy v dresu Washingtonu.
Určitě kolotoč NBA se všemi těmi lidmi, co znám z televize. Je to opravdu obrovský byznys. Taky zkušenost s americkým basketem, který je úplně jiný, mi moc pomohla. Naučil jsem se nové věci. Je to tam hlavně o individuální připravenosti a to mě doufám pozvedne výš.

Kdo byl kolem z těch lidí z televize?
Například jsem myslel trenéry. Najednou tam vedle na lavičce sedí Gregg Popovich, nebo hráči jako Amare Stoudemire a Baron Davis. Ti sice nehráli, ale dívali se. Navíc ligu hráli kluci, co už mají v NBA třeba rok za sebou, a to je super zkušenost.

Zvedl někdo z těchto velehráčů ruce k potlesku, když jste levačkou z brejku zarval přes Jeremyho Lamba?
Nevím, jestli přímo aplaudovali, ale můj tým byl rozhodně na nohou. Nikdo to moc nečekal, včetně lidí v hale. Teď už s tím budou muset trochu počítat. (směje se)

V čem Letní liga splnila vaše očekávání, v čem ne?
Letní liga má ještě daleko ke stylu ostrých zápasů v NBA. Jsou tam mladí hráči, co přišli z univerzit nebo se do NBA nedostali, takže to je ještě individualističtější než samotná NBA. Někdy je po odehrání míče i pro rozehrávače těžké dostat ho zpátky do ruky. Tím jsem měl taky ztíženou pozici. Celkově ale beru za velký úspěch, že jsem tam vůbec mohl hrát, dokonce pět zápasů.



Spoluhráči zámořským médiím přiznali, že celkem koukali, když jste bez rozcvičení předvedl windmill dunk (zakroužení míčem během letu v natažených rukou, po čemž následuje mohutný záraz). Prý na takové věci nejsou zvyklí...
Bylo to při hře 5 na 5, já šel sám na koš a ten windmill nikdo nečekal. Pamatovali si to, protože to u bílých hráčů není zvykem. Říká se přece, že white men can´t jump (směje se v narážce na okřídlenou větu a taky název proslulého filmu Bílí muži neumějí skákat).

O kolik se hra lišila třeba od předdraftového kempu v Chicagu nebo od toho, co váš čekalo při workoutech u týmů NBA?
Před draftem to bylo hlavně o tom, jak budu hrát 1 na 1, jaké mám individuální činnosti, a pak o hře 3 na 3. Tady už bylo vše pojaté týmověji, byl tam společný čtyřdenní přípravný kemp. Před draftem šlo o to, jak se připravím já sám.

Který z asistentů vedl tým Wizards v Letní lize?
Vedl to Sam Cassell. Tím to pro mě bylo všechno ještě těžší, protože on je legendární point guard. Někdy bylo složité hlásit nějakou akci, protože on ji už dávno předtím zahlásil, takže jsem v tom měl trochu zmatek. Ale jinak další skvělá zkušenost. Dával mi rady, co byly hodně užitečné.

Byl na vás tvrdý?
No myslím, že byl trochu tvrdší. Tím, že jsem point guard, moc pochvaly nikdy nepřijde. Na druhou stranu, on chápe, že jsme rozehrávač s dvěma metry a v některých věcech mě trochu ospravedlňoval. Většinou mě upozorňoval na různé detaily. Třeba abych byl dost agresivní a abych v tom pokračoval.

Ještě jedno důležité téma. Po odchodu rozehrávače Callowaye, který s vámi v týmu Wizards absolvoval i Letní ligu, do konkurenční Malagy jste zbyl v Seville jako hlavní playmaker. Je možné, že byste byl v nové sezoně i "starterem", tedy v základu?
Zatím to asi možné je, protože nikdo další ještě nepřišel. Doufám, že se mi podaří zůstat na rozehrávce jako jednička. Zatím jsem slyšel jen o jedné posile na křídlo. Uvidíme. Svou pozici v týmu jsem si už vybudoval a doufám, že i pod novým trenérem Aitem příležitost dostanu.

A jste na to už připraven, stát se číslem 1 na hlavní pozici v týmu ACB, navíc pod novým koučem?
Ještě nevím, jak mi bude vyhovovat styl trenéra. O Aitovi je známé, že hráčům dává větší volnost, což mi může snad i pomoct. Závěry ale můžu dělat, až se potkáme osobně.