Američtí šampioni pod lupou: 12 borců - 12 rolí

Pro "rekreační" fanoušky basketbalu byl letošní výběr Spojených států týmem bez hvězd. LeBron James chybí, Kobe Bryant chybí, Dwyane Wade chybí, Dwight Howard chybí, Carmelo Anthony... však víte. Podíváme-li se ovšem na americký celek blíže, uvědomíme si, že Mike Krzyzewski měl k dispozici zatraceně kvalitní materiál. Materiál, který ale potřeboval citlivé opracování...

Všech dvanáct vyslanců zámořského basketbalu (až na Chandlera) patří mezi elitu NBA a je lídry svých týmů. Sečteme-li bodové a minutové průměry tuctu Američanů z dlouhodobé části NBA, cifry dosáhnou hodnot 213 bodů a 415 minut. "Průměrný" americký reprezentant tedy odehraje v NBA 34,6 minut na utkání a zaznamená 17,8 bodů! No, a teď z toho vytvořte precizně šlapající tým, v němž jsou pozice hráčů pevně určeny a zahrnují i jiné role, nežli střelec, skórer, zakončovatel, snajpr, nebo bezcharakterní mašina na body. Kouč "K" to dokázal a my se pojďme podívat, jak jednotlivé role v týmu rozdělil a jak se s nimi američtí reprezentanti popasovali.

4 - Chauncey Billups
U zkušeného rozehrávače Denveru se předpokládalo, že nebude mít příliš starostí s potlačením vlastního ega, a to se potvrdilo. Billups byl ústředním americkým playmakerem, perfektně dirigoval ofenzívu svého týmu a ukázal, že se jeho herní vyzrálost a schopnost měnit tempo hry hodí na evropský basketbalový styl výrazně lépe, nežli rigidní atletičnost jeho nástupce Derricka Rose. Přestože brzy čtyřiatřicetiletý borec nebyl v průběhu turnaje konzistentní v úspěšnosti trojkové střelby (31,8%), jeho jistota a rozvaha (9 ztracených míčů za 208 minut hry !!) byly Američanům hodně ku prospěchu.

5 - Kevin Durant
Ptáte se, v jaké tónině zní píseň basketbalu nejkrásněji? Není to C-dur, D-dur, ani F-dur. Samá voda. Po letošním mistrovství světa je jasné, že jde o tóninu "K-dur". Lehkost a nenucenost, s níž ničil Durant jednoho soupeře za druhým, působila jako zjevení. Pokud bylo třeba, hvězda Oklahomy vsítila pár košíků v řadě, doskočila několik odražených balónů, anebo znemožnila soupeři snadný koš blokem á la LeBron James. Pokud byla řada na jiných, bez okázalých gest se "uklidila" do rohu a upřímně pracovala pro jiné. Durant stoupá k basketbalovým výšinám se stejnou samozřejmostí, s jakou koordinuje pohyby 207cm měřícího těla při svojí zázračné střelbě ze "step-backu" doplněné o krkolomný záklon. Považte, že tenhle sympatický chlapík oslaví 29. září teprve své druhé narozeniny, které bude moci dle zákonů USA oslavit alkoholem...

6 - Derrick Rose
Rose byl stabilním členem základní sestavy, přesto se od něj čekalo víc. V úvodních zápasech ještě rozehrávač Chicaga předváděl slušné výkony, narozdíl od Duranta se však začal postupně vytrácet. V posledních třech nejdůležitějších zápasech zaznamenal pouhých 14 bodů, příliš spoléhal na svou rychlost a byl pro obranu soupeře často snadno čitelný (trojky 7/0). Měl být hlavním motorem amerického týmu, nakonec ale spíše přenechal tuhle roli Russellu Westbrookovi.

7 - Russell Westbrook
Hráč se sedmičkou se stal jedním z největších překvapení výběru kouče Krzyzewského. Už samotný fakt, že Westbrook proklouzl do závěrečné nominace, vzbudil u některých odborníků překvapení, Russell ovšem překvapoval dál. S ohledem na neuvěřitelné množství energie, které pravidelně vnášel do zápasů jako první/druhý střídající hráč, by byl jedním z hlavních aspirantů na cenu pro nejlepšího 6. muže šampionátu. Westbrook - v kontrastu k Roseovi - věděl, jak naložit se svým fyzickým fondem: hnal se do rychlých brejků, vnikal ku koši, hýřil aktivitou na útočném doskoku a srdnatě bránil. K tomu návdavkem proměnil 2 ze 3 finálových trojek, což je na jeho skromné trojkařské zvyklosti nadplán.

8 - Rudy Gay
Gay je jedním z hráčů, kteří přesvědčili o svém silném charakteru. Nejen, že omezil své zakončovatelské choutky z Memphisu, ale "statečně" se vyrovnal i s úbytkem střel v průběhu samotného mistrovství. V prvních dvou duelech si připsal dohormady 26 bodů, od čtvrtfinále s Ruskem pak přidal do konce šampionátu už jen dalších 8. Přesto byl vidět na doskoku a obstál i jako "back-up" obranářské jedničky Iguodaly.

9 - Andre Iguodala
Ve Philadelphii je král. Loňské průměry 17 bodů, 6,5 doskoku a 6 asistencí na utkání to potvrzují. V Turecku Iguodala čísla významně zredukoval, přesto byl klíčovým mužem základní pětky. Proč? Zeptejte se Linase Kleizy! Na litevskou superstar Andre v semifinále nastoupil jako obránce z jiné dimenze. Do té doby nezastavitelný Kleiza se nedostal ke kloudné střele, navíc mu parkrát hbité Iguodalovy paže vyfoukly míč ještě před střeleckým pokusem... Šestadvacetiletý svalovec se mnohokrát v průběhu turnaje osvědčil jako klíčový strážce soupeřových hvězd a potvrdil, že v žádném případě nezasluhuje případnou přezdívku "Egodala".

10 - Danny Granger
Střelec Indiany se musel vyrovnávat s nepříjemnou rolí dvanáctého hráče, a přestože se v průběhu turnaje vyrojily drobné pochobnosti o tom, jak svou úlohu zvládá, nakonec byl schopen svou slabou minutáž "překousnout" (v důležitých zápasech prakticky nenastoupil, v týmové hierarchii byl až za Currym, nebo Gordonem, hvězdy nepočítaje). Přesto bylo patrné, že vítězný úsměv po finále nebyl na Dannyho tváři tolik jiskřivý, jako třeba u věčně veselých Iguodaly s Gayem...

11 - Stephen Curry
Další hráč silného ročníku 1988 (kam patří i Durant, Gordon, Rose, Westbrook, Love - pozn. autora článku, nar. 16.9.1988) se na hřišti objevoval víceménně v epizodních rolích, v nichž neměl příliš prostoru se předvést. Pro subtilního Curryho je úspěchem samotná nominace do finální dvanáctky, jinak patřil mezi nejméně nápadné hráče týmu USA.

12 - Eric Gordon
Nejmladší člen Krzyzewského skvadry odehrál na šampionátu slušný počet minut (16 min/zápas). Předvedl se jako ortodoxní střelec (17 střel za 2b., 42 střel za 3b.) s neortodoxním stylem a jako hráč s výrazným obranářským potenciálem, stejně jako basketbalista, jenž ještě potřebuje značně dozrát. Především na útočné polovině Gordon působil chvílemi lehce nejistě, jako poctivý a spolehlivý (za 158 minut hry jen 6 ztrát) náhradník ale našel svoje uplatnění.

13 - Kevin Love
Post podkošového hráče, který před mistrovstvím světa budil zámořské fanoušky ze sna, se nakonec nestal americkou slabinou a svůj podíl na tom má kromě skvělého Odoma i Kevin Love. Při velice omezené minutáži prokázal pivot Minnesoty především svůj mimořádný cit pro doskok (za 79 minuty hry 44 doskoků) a byl losangelskému kolegovi dobrým náhradníkem. Pokaždé, kdy Love zasáhl v průběhu zápasu do hry, dokázal se okamžitě dostat tempa, v obraně byl solidní, v útoku nápomocný i přiměřeně nebezpečný střelbou z delší vzdálenosti.

14 - Lamar Odom
Jedna z největších hvězd šampionátu sice nezáří intenzitou Duranta, či Scoly, o to větší je však její přínos pro tým. Odom se skvěle vyrovnal s nevděčnou úlohou téměř jediného amerického pivota (Chandler s Lovem odehráli dohromady v průměru 17 minut na zápas) a byl zápas od zápasu lepší. Jeho forma gradovala se závěrem turnaje, v posledních třech zápasech Odom doskočil dvouciferný počet míčů, navíc byl s to se v obraně úspěšně potýkat s vyššími a těžšími protivníky (Kaun, Javtokas, Erden). Odomovi nabytá pozice v národním družstvu vyhovovala a to se odrazilo v jeho výtečných, uvolněných výkonech. Speciální ocenění zaslouží pověstné "odomovky" - obouručné přihrávky s míčem nad hlavou přes celé hřiště, které s přesností kvalitního pravítka nacházely rozběhnuté spoluhráče.     

15 - Tyson Chandler
Nejvyšší muž sestavy světových šampionů se na hřiště v klíčových duelech dostával sporadicky, přičemž na jeho herním projevu byla patrná nezkušenost s "evropským" basketbalem i menší hráčská kvalita (v porovnání se zbytkem týmu). Kvalit charakterových ovšem má Tyson Chandler na rozdávání: jeho nepřehlédnutelná postava neustále hecovala spoluhráče na palubovce, dlouhé tělo se co chvíli zvedalo z pohodlné lavičky, aby povzbudilo souputníka ka kurtu; zkrátka týmový hráč jedna báseň. Chandler tušil už před turnajem, že na něj přílišná porce minut nezbyde, i tak vložil do šampionátu obrovské množství energie. 










Matěj Sýkora