Američany hnaly ke zlatu i pochyby veřejnosti

Pochybovačné hlasy ze stran veřejnosti i expertů prý na americké basketbalisty působily jako velký motivační stimul při jejich cestě k triumfu na světovém šampionátu, na který čekali dlouhých 16 let. Američané jsou však teď pyšní na svoji jízdu vyšperkovanou devíti výhrami. Mladý tým bez nejzářivějších hvězd současnosti po nedělní přesvědčivé výhře nad Tureckem (81:64) cítí satisfakci. Ale netruchlí ani domácí. I pro ně je druhé místo zápisem do historie.

Noc z neděle na pondělí však v Istanbulu patřila Američanům. Nastupující generace talentovaných hráčů poprvé od roku 1994 vrátila světový primát do rukou basketbalové velmoci. "To, že nás lidé nazývali B týmem, pro nás byla obrovská motivace. Zvlášť proto, že toto pojmenování vzniklo právě u nás doma. Proto jsem teď tak šťastný, že přivezeme zlato," rozplýval se kanonýr Kevin Durant, nejužitečnější hráč celého turnaje a také klíčová postava finále.

V něm Durant Turkům nasázel 28 bodů, z toho dvacet už v prvním poločase, a naznačil, že může být zdatným nástupcem nejzářivějších hvězd Kobeho Bryanta, LeBrona Jamese či Dwayna Wadea. Ani jeden z nich na šampionát necestoval, všichni se trenérovi Mikeovi Krzyzewskému z různých důvodů omluvili. Stejně jako dalších devět hráčů z předloňského zlatého olympijského týmu. Krzyzewski však přesto s úplně novým výběrem uspěl. "Především za 'Kouče K' jsem nesmírně šťastný," zmínil se Durant o přezdívce populárního amerického trenéra. "Hrát pod ním byl vážně zážitek," řekl Durant.

Krzyzewski znovu dokázal sílu své osobnosti. Trenér, který vytrvale odmítá nabídky z NBA a už 30 let je věrný univerzitě Duke, i nyní bez hvězd sestavil mužstvo s vítěznou mentalitou. "Těžko říci, co je víc, jestli vyhrát mistrovství světa, nebo olympiádu. Na olympiádě je jen dvanáct týmů, tady jednou tolik. Ale i výhra na olympiádě znamená moc," přemítal Krzyzewski.

"Tohle vítězství pro celý americký basketbal znamená mnoho, i proto, jak mladý tým jsme tady měli. Chtěli jsme také zase ukázat, že k mistrovství máme opravdový respekt, což se americkému týmu, myslím, v poslední dekádě tolik nedařilo," připomněl Krzyzewski neúspěchy na šampionátech v letech 1998, 2002 a 2006, kdy Američané získali "jen" dva bronzy.

Podle nejzkušenějšího Američana Lamara Odoma mužstvu na šampionátu jednoznačně vyšla sázka na pevnou obranu. "Abychom tady vyhráli, museli jsme být nejlépe bránícím týmem, což se jednoznačně povedlo. Fungovalo to i ve finále, kdy jsme hráli tvrdě, agresivně a tím utišili i publikum," pochvaloval si Odom.

Vítězům však prý atmosféra tureckého mistrovství učarovala. "Byl to krásný turnaj, až to bralo dech. Turecko žilo jen basketem, číhal na vás na každém rohu, pokaždé, když jste zapnuli televizi nebo rádio. Neviděl jsem žádnou jinou zemi, která by dokázala lépe slavit úspěchy svého týmu," prohlásil Krzyzewski.

Turecké hráče po finále rychle přešlo zklamání z poměrně jednoznačného utkání. "Američané byli fantastičtí, na nás se projevilo, že jsme měli v nohách těžké a nervy drásající semifinále se Srbskem. Američané měli tři hodiny odpočinku navíc, ale stejně byli vynikající. Já můžu být na své mužstvo také hrdý," řekl trenér Bogdan Tanjevič. Srbský kouč se do historie tureckého basketbalu zapíše jako ten, který mužstvo přivedl k první světové medaili.

"Nikdo nečekal, že bychom se dostali takhle daleko. Trenérovi musím vyseknout poklonu za to, co s námi dokázal. Byli jsme spolu dva měsíce a stala se z nás velká rodina," prohlásil turecký kapitán a ofenzivní tahoun Hedo Türkoglu, kterého ve finále limitovalo zraněné koleno.

Türkoglu připustil, že na turecký tým možná atmosféra finále přece jen dolehla. "Všichni jsme byli trochu nervózní, nepředvedli jsme úplně svoji hru. Říkal jsem klukům, ať si to spíš užívají, protože finále bylo momentem, který se třeba už nikdy nebude opakovat. I tak jsem šťastný za to, co jsme tady dokázali," řekl Türkoglu.