Ahoj, jsem Žaneta a v létě bych chtěla zasmečovat!

Žanetě Duškové stačí k motivaci málo. Třeba jen to, že její vzor, americká gazela Candace Parker, zarvala míč do koše ve standardní výšce už v šestnácti. "A já si před dvěma lety řekla, že bych ji chtěla napodobit," říká jasně číslo 33 pardubické Studánky.

Žanetě je šestnáct.
Měří 187 centimetrů.
Nemá mužské vzory.
A v létě hodlá své snažení završit dunkem do koše ve výšce 305 centimetrů.
V průzkumu Basketmagu to jako jediná z celého ligového pelotonu vyhlásila takto jasně.
A to je důvod k tomu posadit ji do zpovědnice a zeptat se na podrobnosti. 

Žaneto, vaší výzvou je standardně vysoký koš. Proč odmítáte úlevy?
Kdyby se to snížilo, ulehčilo by mi to práci. Já si ale hlavně myslím, že koš se v ženském basketu snižovat nebude. Ani do budoucna. Podle mě to byl jen návrh (hovořili o něm představitelé FIBA) a z mého pohledu to je blbost. A myslím, že když to dokážou chlapi na normální koš, tak může i ženská.

Čím jste začala?
Hlavně skákáním přes švihadlo. Teď jsem k tomu přidala výpony, kamarádka mi poslala i kondiční plán, na kterém právě pracuju. Pokud bych ho dodržela, o což jsem se snažila, než jsem byla nemocná, tak bych měla za čtyři měsíce vyskočit o 20 čísel výš. To je hodně velký posun.



Kdo vám pomáhá, radí?
Do teď jsem se snažila hlavně sama, moc jsem to nikde nešířila. Doma mě určitě podporuje táta a kdyby o tom věděli, podpořilo by mě jistě i víc lidí. A vlastně mi pomáhají i kluci z dorostu pardubického "békáčka", co se o to taky pokoušejí. Poslali mi víc různých plánů, ale já se rozhodla pro ten od kámošky. Měla to už ozkoušené. Ona je menší, ale vždycky chtěla taky hrozně moc skákat. Ale nevydržela, vzdala to asi po osmém týdnu. Řekla, že už s tím nechce mít nic společného, že už nemůže.

Jak daleko, nebo blízko jste byla na začátku, a jak jste teď?
Myslím, že o hodně. Na začátku jsem byla ráda, když jsem vyskočila na síťku. Teď jsem prsty asi dva tři centimetry nad obroučkou, a když budu dál plnit ten plán, tak to doufám půjde rychleji. Bohužel, momentálně nemůžu ani běhat, na tréninku maximálně střílím. Měla jsem něco s krví, zvýšenou sedimentaci.  

Kolik vám momentálně schází?
Jak jsem říkala, asi těch 20 centimetrů, možná spíš 15.

Co je pro vás nejtěžší na celém tom pohybu, na koordinaci?
No, to je právě to, co umějí chlapi, kteří mají dobrou koordinaci. Vědí, kdy se jakoby přikrčit a správně načasovat ten odraz. To my ženské prostě nemáme. Zkoordinovat tělo a ten skok plynule zanést do běhu a pohybu, to je vlastně to nejtěžší.

Pro jistotu se zeptám, s jak velkým míčem byste smečovala?
Chtěla bych s normálním míčem na ženský basket. Ten v jedné ruce udržím bez problémů.



Na jak vysoký koš už byste zasmečovala dnes? Na 290?
To myslím, že určitě. Na tréninku si koš snížit můžeme a občas to tedy zkouším, ale nemám to přesně odměřené.

Co vám ve vašem týmu říkají spoluhráčky? A co trenér?
Holky to berou jako nadsázku. Když to dokážu, že budu jako taková borka. Trenér říká, že by to byla pecka, kdyby se to povedlo. Že bych nás dostala třeba do novin...

Co je pro vás tím nejlepším kouskem?
Mně se úplně nejvíc líbí jednoduchý smeč, kdy hráč běží a jednou rukou míč před smečí donese ke koši. To prohazování pod nohama, za zády a všude možně mě moc nebere. Líbí se mi ten jednoduchý ladný pohyb. Takže mi bohatě stačí smeč po odrazu z šestkové čáry. (směje se) 

Chápu tedy, že u letošního All-Star NBA jste neseděla s hltavým pohledem.
To fakt ne. Loni jsem byla v hale při All-Star NBL, ale mě tyhle triky prostě neberou. Když se to kluci snaží zkombinovat a překombinovat, to už není ono. Je to hlavně pro pobavení lidí. Jednou se to v soutěži zvládne, ale ve hře se to nepovede. Možná sem tam něco jednou za pět šest zápasů.

V sobotu je u vás v Pardubicích All-Star znovu. Budete tam?
Nejspíš jo.


Petr Hamták
Foto: archiv Ž.D.