Aaron a jeho dominátoři jako filmoví supermani

Bez jediného zaškobrtnutí - s bilancí 9-0 - proletěli pražským mistrovstvím světa devatenáctiletých favorizovaní Američané. Ve finále se po víc než vyrovnaném poločase i po stále hratelných 30 minutách svým největším vyzyvatelům na turnaji - sedmi statečným ze Srbska - začali odpoutávat na startu poslední čtvrtiny a postupně převzali i pomocí leteckých kousků kontrolu nad utkáním docela. Znovu užší rotace Srbů se držela, seč mohla, když fantastický výkon zpoza oblouku podal 21bodový Jovan Novak. Porážce 68-82 však nezabránil ani on a srbský celek tak stejně jako v roce 2011 bere stříbro.

Top střelcem Američanů byl zpod koše Harrel se 17 body, těsně následovaný Williams-Gossem s 15 body, Sulaimonem s 12 a Smartem s 11. Právě jména bodových producentů ale nebyla u amerického týmu tím hlavním, protože body prostě vždycky celek dal. A dával jich nůše! Stejně tak soupeře ničil svou celoplošnou brutálně nátlakovou obranou s mračny na americký tým bezskrupulózního přebírání clon, jímž bral soupeřům včetně Srbů i mnohé z polonadějných šancí na zakončení.

Chtěl-li USA na turnaji někdo vstřelit koš, musel tak učinit buď z brejků, nebo z i jen trochu otevřených trojek anebo po chirurgicky přesné kombinaci, která musela vyjít na 100 procent.



"Mnoho let nepamatuju, že by nějaký tým dominoval na mládežnickém mistrovství světa takovým způsobem jako Američané v Praze, aby poráželi každého soupeře rozdílem třiceti čtyřiceti bodů," vystihl asi hlavní moment celého šampionátu kouč vicemistrů světa Dejan Mijatovič, který po utkání skládal komplimenty americkému protějšku Williamu Donovanovi, aby se mu od kolegy dostalo vrchovatou měrou téhož.

Srbové odehráli z jejich pohledu takřka dokonalou první půlku, přesně podle taktického plánu. Limitovali své ztráty na 7 (USA 8), dovolili soupeři pouhých 5 útočných doskoků (sami 2), rozehrávač Mičič několikrát rozebral americkou obranu (8 asistencí, celkem pak v zápase 10, k tomu 13 bodů) a srbský hrdina dne Jovan Novak, který pouze s Potem statečně odehrál na rozehře řadu minut závěru druhé čtvrtky, poslal svou skvělou levačkou do obruče tři trojky (celkem v zápase 8/5).

Američané měli své body zpod koše i z brejků po získaných míčích, ale těsné skore 40-38 je nemohlo nechat v klidu. Oproti všem ostatním na turnaji se však mohli spolehnout na jednu nedostižitelnou výhodu - ve hře mohli rotovat skoro celou lavičku a tím v druhé půlce uštvali i Srby, byť Wisnlow odehrál pro pět faulů pouhých pět minut.

Devítka jeho vytíženějších spoluhráčů však byla na tradiční srbskou sedmičku pořád víc než dost. A když Mičičovi (při postupném útoku zdvojovanému až ztrojovanému a tím nucenému se zbavovat míče), bez jehož výrazného zápisu do utkání tým nemohl myslet na úspěch, nevyšel vstup do třetí čtvrtiny (třetí faul, ztráta a později i další chyby), neměli se zpod koše až příliš často míjející Srbové pod neustupujícím tlakem soupeře z čeho nadechnout k překlopení skore.



A když se k tomu přidalo i pár necitlivých výroků (či nevýroků) sudích, z nichž nejvíc Srby srazil nad míru přísný nesportovní faul z úvodu čtvrtého dějství, světlo na konci tunelu jim zhaslo docela. Jejich soupeř už jen přitápěl pod kotel dalšími a dalšími vesmírnými lety, zakončovanými efektními dunky.

Ten nejspektakulárnější vystřihl MVP MS Aaron Gordon, očekávaná hvězda příštího draftu NBA, když alley-oop pas zachytil v letu jen svou mohutnou pravačkou a z obřího nápřahu míčem švihl do koše, jako by šlo o dětskou hračku. V hledišti s rekordní návštěvou MS (3400 diváků) to mocně zahučelo a američtí příznivci už mohli radostně mávat vlajkou, již pak na slavností ceremonii propůjčili Montrezlu Harrelovi.

MVP Gordona v All-Star turnaje doplnil kolega zpod koše Okafor (on i Gordon byli nyní ještě středoškoláky a oba nastupovali až ze střídačky) a na perimetru trio Mičič, Australan Exum a Chorvat Šarič, který se nestal předpokládanou první star MS, neboť Chorvaté, oslabeni o několik opor na čele s Henzonjou, vůbec nenaplnili očekávání a nedělní zápas o 7. místo s Čínou už zcela vypustili.

Ještě ale zpět k pár finálovým číslům: vítězové byli lepší ve ztrátách (12-16), útočných doskocích (17-6) a trefených dvojkách (57/32 ku 28/13), Srbové díky Novakovi pálili lépe za 3 (20/9 ku 14/4) i za 1 bod (24/15 ku 14/6).



"Finále bylo ještě víc fyzicky hrané než zápas se Srby v osmifinálové skupině. Bylo složité se dostat k dobré, volnější střele. Nechtěl jsem ale propadat frustraci a naopak se snažil tým pořád tlačit dopředu," řekl forward Aaron Gordon (na úvodní fotografii, autor 6 finálových bodů i doskoků za 15 minut), kterého prý v týmu cena MVP nebude nic stát.

A velmi skromně dodal: "Nesmí mi to vlézt do hlavy, musím na sobě dál makat."

Letecký akrobat nicméně souhlasí, že by mu světový titul i trofej pro MVP mohla vylepšit situaci pro draft NBA 2014, do něhož se chystá. "Máme díky tomu výhodu," řekl za tým. "A ostatní světová mužstva to teď bude nutit, aby makala ještě víc."

Gordon, jehož další cíl je nyní vyhrát NCAA, si je jistý, že doma v Americe tento titul pozornosti neunikne. "Kdo se zajímá o basketbal, bude to dobře vědět. Svět už je teď malý."

Otázku, kdo je vlastně mistrem světa, zda vítěz NBA (tak je ne právě pochopitelně titulován šampion nejlepší ligy v Americe,což nedávno kritizoval jako zřejmý nesmysl i kouč Spurs Gregg Popovich), nebo on jako vítěz MS U19, posunul Aaron ještě do zcela jiné roviny. "Je to tým dospělých, který vyhrál olympiádu. V seniorském národním mužstvu bych taky jednou chtěl být a snad se někdy podaří olympiádu vyhrát i mně. A pak bych mohl být nazýván mistrem světa," zvolil Gordon, který si repre služby evidentně oblíbil, až filozofický přístup.



Srbský křídelník Mihajlo Andrič se nejen po 35 finálových minutách, ale vůbec po extrémní zátěži v celém play-off cítil hodně unavený. "Je to tak, hráli jsme ty poslední zápasy jen v sedmi a to byl ve finále klíčový faktor," řekl.

Jeho tým prý ve finále dlouho hrál lépe než v prvním měření sil. "Proměňovali jsme i velké střely, ale Američané tu byli prostě nejlepší."

Stříbra si Andrič velmi váží. "Je to velká věc. V přípravě na MS jsme měli tolik problémů, které vyvrcholily tím, že jsme na letišti cestou do Prahy přišli o tašku s dresy a museli jsme tu hrát s přelepenými uniformami naší reprezentace seniorů."

Andrič také soudil, že pozice vicemistra světa předčila očekávání srbské veřejnosti. "Před těmito hráči je dobrá bucoucnost, je tu tolik výborných kluků a můžeme i na seniorské úrovni hodně dokázat."



Srbský kouč Mijatovič litoval, že jeho tým i v případech, kdy ještě ve třetí čtvrtině dokázal vzdorovat USA v obraně, nezvládl pak v útoku z dobrých šancí pod košem doručit míč do obroučky a nedostal se tak ve skore přes soupeře. A později už se na úzké rotaci týmu projevila únava.

Podle Mijatoviče byl rozdíl mezi tím, když byla na hřišti jeho elitní pětice, která dokázala Američany výborně bránit, a když musel někoho byť dočasně vystřídat. "Pak se nám soupeř dostával pod koš a dělal nám větší problémy."

Američané na druhé straně drtili Srby v obraně tím, že všechny clony na perimetru přebírali a doslova seděli na hlavě Mičičovi. "Trenér Donovan mi po zápase přiznal, že kvůli tomu musel hrát se sestavou 4 malých a jen jedním dlouhým hráčem, což ve finále změnilo geometrii jejich obrany. My jsme to pak neřešili dobře, chybovali jsme a tam jsme zápas i ztráceli."

Donovan podle Mijatoviče věděl, že zámořský tým musí být maximálně produktivní z přechodu do útoku, protoře ve hře pět na pět měl problémy. Na druhé straně Srbové se na hřišti zase těžko obešli bez svého rozehrávače Mičiče.

"Už před zápasem jsem mu řekl, že koncept obrany soupeře bude postaven na jeho odříznutí ze hry a on tak musí být trpělivý, čekat na šance a zapojoval do útoku co nejvíc své spoluhráče. Třicet minut jsme se nakonec drželi, ale ještě deset minut nám chybělo."



Bronz si z MS odvezou nástupci minulých šampionů z Litvy, kteří po prodlužované dramatické bitvě o třetí místo skolili 106-100 Austrálii. Vedli je Dimša (19 bodů, trojky 3/3) s Grigonisem (17) a ve čtvrté čtvrtině je zachránil chrabrý expresní střízlík Lekavičius. Ten dokázal všem nevysokým, co všechno lze i se 184 čísly předvádět pod košem proti mnohem vyšším soupeřům. 

Na konci čtvrté čtvrtiny, v níž se (v poločase o 10 vedoucí) Litva musela hrabat z až 9bodového deficitu, tato neúnavná motorová myš navázala na velké trefy Dimši s Grigonisem a 8 body (vše zpod koše) za necelé dvě minuty i jedním skvělým obranným doskokem dotlačila Litvu málem až k výhře v normální hrací době.

O prodloužení se rozhodlo za situace, kdy v čase 39:53 Robert Vyklický pískl dost přísně faul Lekavičiusovi, ovšem Exum proměnil jen první šestku na 85-84 a při boji o doskok po druhém neúspěšném pokusu fauloval jeho spoluhráč Duncan (tím se i vyfauloval) a šestky tím daroval i soupeři. Raupys však proměnil také jen jeden pokus a šlo se do prodloužení. To už si vzal na starosti především fantom Dimša, naopak lídr Austrálie Exum už míjel i šestky.
 


"Já jsem sice menší, ale možná jsem byl i tím, kdo nejvíc bojoval," řekl ke svému velkému partu ze čtvrté periody famózní Lukas Lekavičius. "Pro nás byl tenhle zápas jako finále. A dělali jsme pro úspěch všechno, co šlo. Teď budeme slavit, nejdřív tady v Praze a pak i doma."

Asi nejlepší hráč týmu na turnaji Marius Grigonis s uniktání skleněnou medailí na krku dodal: "Tohle je ta nejepší věc, co se mi zatím podařila. Jsme třetí tým na světě a to je skvělé pro mě i celou zemi. A je mi jedno, že medaile není kovová, pro mě je to prostě medaile. Je hodně speciální, protože to může být i moje poslední ze světové akce."  



(Pozn: Na začátku předposledního videa kouči Litevců Tomasi Masiulisovi blahopřeje i místopředseda ČBF Jiří Zídek. Oba muži spolu před 14 lety dobyli euroligový titul v dresu Žalgirisu Kaunas.)

-trh-