Český lev po pěti letech konečně pozvedl mocnou tlapu. A zašlapal do palubovky světové vicemistry!

Běžela už poslední půlminuta a pořád nic. Sektory k sezení stále nevykazovaly žádný pohyb. Až na výjimky jako by nikdo z těch mnoha stovek lidí neměl nutkání vyskočit a mávat vzduchem zaťatou pěstí na znamení jedinečného triumfu. S vděčností se klanět a burácet z plných hrdel, až by i střecha chomutovské arény začala nadskakovat. Jakoby z paměti vymizelo těch pět trudných let, z většiny zaplněných krutou torturou v evropském podpalubí. Právě v těchto vteřinách za nimi český lev zamykal dveře na sedm západů. Každým dalším uloupeným míčem v obraně a každým dalším letem přes délku hrací plochy vracel mužům zpod vrchu Říp ztracenou hrdost. A s plynem na podlaze se jako dvanáctiválcový Aston Martin vřítil do cílové rovinky zápasu, v jehož druhé polovině na hlavu porazil - před zraky jejich velvyslance i šéfa federace - vicemistry světa z osmdesátimilionové země půlměsíce. Byl to klíčový krok k dobytí pódia ve Slovinsku. Krok, který zavazuje tento tým, aby svou šanci už za žádnou cenu nepustil.

Tenhle zápas by si měl zapamatovat každý, kdo u něj byl. Češi ho nevyhráli jen tak nějak nebo shodou okolností, ale suverénně a senzačně vysoko 82-64. Na konci už naprosto kralovali. V několika sekvencích utkání nedovolili Turkům nic než trojky a v postupném útoku je cílenými kombinacemi rozebírali jako dorostence. Dohnali do úzkých základní sestavu hostů, stejně jako jejich druhou jednotku. Na brejky vyhráli drtivě 25-11, na doskoku 42-30 a soupeře donutili k 17 ztrátám.

Tohle všechno je ale stálo i fůru sil. Když zcela vyčerpaný Petr Benda, jasně nejvytíženější muž sestavy, po 34 a půl minutách té nejtvrdší práce seděl pod košem a nemohl popadnout dech, při otázce na to, zda by po takovém spektáklu neměl tým dlouze obíhat halou, upřímně odvětil, že by na to už nenašel sílu.



Když turecký kolohnát Semih Erden na svých prackách, kterými by mohl skály lámat, těsně před zápasem klikoval ve stylu Ivana Draga před střídačkou, vypadalo to, jako by chtěl českému soupeři nahnat strach. Bývalý bostonský Kelt věděl, že to bude právě on, na kom bude hned od prvních minut spočívat těžiště turecké hry.

Jenže to ještě nemohl tušit, že se mu na férovku postaví 19letý kluk, který za sebou na mužské scéně nemá ještě téměř nic, zkraje léta nevěřil, že vůbec bude ve vyvolené dvanáctce a jeho nový kouč Aito Reneses se dotazoval kormidelníka Budínského, zda jej hodlá aspoň nějak využívat.

Španělská legenda už teď ví. A ví i Ondřej Balvín, který proti tureckému Golemovi složil zkoušku z dospělosti. Nejenže Erdena - bez ohledu na jeho 13 bodů - na mnohé z jeho 25 minut vyrušil ze hry, ale navrch mu nasadil i dvě čepice, které nabíjely halu mohutnou energií. Postavit se v takovém věku tomuto kolosu například při nápřahu na dunk vyžadovalo extrovní odvahu, kterou však v sobě sevillský centr našel.

A víc než jeho 6 bodů a 7 doskoků tak bylo důležité, že se v žádný moment nedostal do problémů s fauly. Stejně jako všichni ostatní z týmu, který za poločas jen 8krát fauloval a i přes konečných 18 osobních chyb hostům dovolil titěrných 9 trestnohodů.

Dál by si zasloužila pochvalu spousta mužů. Do brejků létající rozehrávač Satoranský za 16 bodů, 6 doskoků, 5 asistencí i získaných faulů, bolest překonávající 14bodový Welsch, přes nějž a jeho zakončení se odbývala celá hra po velkou část první čtvrtiny (8 bodů do půle). Trojkou hned na startu tým uklidňující Pumprla, autor 8 bodů, 4 asistencí a popínavé obrany na kohokoliv.

Doskoky čistící vlastní koš a třemi asistencemi pobízející útok Luboš Bartoň, který se ze střelecké mašiny svých dvacátých let transformoval ve tmel podporující nastupující hvězdy. A samozřejmě Petr Benda rohující se o každý doskok na obou stranách hřiště (6 v obraně, 4 v útoku), kombinující jako rozehrávač pod košem 5 asistencemi a nad to svůj výkon podepisující 14 body.

Přesto však byl na hřišti někdo ještě speciálnější. Někdo, kdo překonal nejen sám sebe, ale i veškerá očekávání o sta procent. Od připojení k týmu Satoranského měl na kontě nulu, 5 a 8 minut v přípravách v Chomutově a nulu, 2 minuty a další nulu ve třech dosavadních kláních eurokvalifikace. Zdálo se téměř jisté, že kouč Budínský dá letos jako záskoku za Satoranského důvěru Michalovi Čarneckému. Pokud nebude muset hasit požár na pozici 1 Welsch.



Za takové situace vejít na hřiště a do obrany vicemistrů světa okamžitě provést navarrovský nájezd i zakončení z jedné nohy - nic než síťka -, to představovalo entrée z říše snů.

Jenže co pro Turky bylo ještě horší - jejich neskautovatelný, protože dosud prakticky nehrající kat Jakub Kudláček, se stal nebývalým trumfovým esem Čechů. Střelami z dálky ničil obranu, a když už cíl nezasáhl, byl vystrašenými obránci faulován při dlouhých dvojkách. Za proměněné šestky mu pak z lavičky kolegiálně tleskal Satoranský, který oproti Kudláčkovi (7 bodů za 8 minut) zažil tichou první půli (2 za 12).

Jakub za pouhých 16 minut v zápase nakonec zasíťoval 14 bodů, z pole neminul (5/5) a tři ztráty vyvážil 2 zisky i 3 asistencemi.  

Když se s ním na tiskové konferenci loučil poražený kouč Tanjevič, přes prožité trauma se usmál, poblahopřál k výkonu a nechal pozdravovat všechny do (dosud) Kudláčkovy Casserty, kterou před časem sám jako trenér pozvedl.

Český základ Satoranský, Jelínek, Pumprla, Benda a Houška nezažil snadný vstup. Hosté hrou přes Erdena a jeho široké clony a také s využitím individuálního mistrovství Preldziče vedli 11-7.

Pak ale přišla silná úderná jednotka Welsch s Bartoněm a už po šesti minutách i Kudláček. Welsch zahajoval a otevíral postupné útoky z obou stran a skóroval i s faulem. A jako vypomáhající sebral nikoliv naposledy míč Erdenovi, jehož úvodní efektivitě dal tvrdou ránu i blok Balvína. A poté, co obrané šrouby utahující, skvěle vypomáhající i rotující Češi převzali vedení, odporoučel se na střídačku.

První tři a půl minuty druhé čtvrtiny hosté otevřeli proti stále lepší obraně Čechů 5 ztrátami (z celkových 8 v této části), ale vlastní tři chyby, míjení šestek i pozic zpod koše domácích nedovolily spolu se zónou Turků větší než osmibodové vedení.  

Ani ve třetím zápase v řadě nedokázal prohnat míč obručí za tři body Jelínek, který tentokrát končil na 4 bodech za 15 minut. Jak by zápas pro Turecko dopadl, dařit se i jemu, zůstane již navždy nezodpovězeno.



Pro Turky, kteří do poločasu stihli jen 30 bodů, byla zásadní 20. minuta, v níž si na Hrubanovi a Kudláčkovi udělal druhý a třetí faul první rozehrávač Güler a velkou část druhé půlky tak musela odřídit dvojice Arslan - Edge.

Ve třetí části český útok zářil měrou vrchovatou a hosty držely v závěsu jen trojky, ponejvíce Cetinovy. Turecká obrana i v zóně trpěla a ještě níž ji poslaly trojka Satoranského s klaksonem útoku, dvojka zpod koše Pumprly po výhozu z autu a trojka Kudláčka už na 57-44. Z ochozů byli mezi českým rykem jen sporadicky slyšet příznivci soupeře, soustředěni za jedním z košů i se čtyřmi vlajkami.

Bogdan Tanjevič už pak začal riskovat snížením a zrychlením sestavy. Jenže když Hruban, z Portugalska obtěžkán bolestivě poraněným zápěstím, sebral na půlce soupeři míč a sám z brejku navýšil na 59-48, česká mašina už se nedala zastavit. Dál Turky odzbrojovala v obraně a tvrdými direkty je srážela v útoku. Už po 32 minutách vedla 66-48.

Hosté se ještě zónou s Erdenem jako strašákem uprostřed a agresivním zdvojováním u postranních čar pokusili o zázrak a tři minuty do konce stáhli na 10 bodů, ale z brejků alley-oopující Češi už potom umožnili i rozjetí moderátorem odstartované mexické vlny.

Nakonec se obešli i bez trojek (12/3, Turci 20/7), jelikož dali o 11 víc dvojek a o 8 víc šestek (22/15 ku 9/7). Za hosty se o většinu bodů postarali Erden, Gönlüm (oba 13), Cetin (12), Preldzič (10) a Güler (9).

Fantastický konečný výsledek dává po polovině kvalifikace Čechům bilanci 3-1 a řadí je tak za Italy (4-0) a před Turky (2-2).

"Sedlo nám to a povedla se tak rehabilitace za Itálii," ulevil si po svém jasně největším kariérním zářezu kouč Pavel Budínský. "Zní to krásně, že jsme porazili vicemistry světa."

Po velké výhře si pochvaloval leccos. Velmi slušnou defenzivu celého týmu (30 obdržených bodů v prvním a 34 v druhém poločase), intenzitu hry, širokou rotaci, produkci od prakticky každého hráče i energii přijímanou z dvoutisícového publika.



"A začátek druhé půlky už nám dal křídla, kdy jsem měl radost ze zlepšování našich mladých jako třeba tady z Jakuba," podotkl na adresu vedle něj se pýchou pýřícího rozehrávače.

Bilanci 3-1 označil Budínský za vynikající. "Tohle 18bodové vítězství ale musíme potvrdit i doma proti Bělorusku a Portugalsku. Věřím, že teď do těchto zápasů půjdeme s ještě větším sebevědomím."

Turecký tým na druhé straně halil tvář do černého flóru. Serhat Cetkin, bez ohledu na to, že svými trojkami ve třetí čtvrtině téměř sám držel svůj tým při životě, se zkritizoval za ostudný výkon.

"Teď jsme dole, ale musíme najít cestu, jak se ještě dostat do Slovinska," byl stručný. Leccos o výkonnosti jeho družiny mohl naznačit výprask od Poláků z konce přípravy, na druhé straně před pár dny měla na lopatě Itálii venku. I bez řady svých veličin ze sestavy "MS 2010" je to pořád ohromně silný tým.

"Musíme přijít na to, jak hrát líp. Chyběla nám energie a asi se projevilo, že my jsme v minulém kole hráli, zatímco český tým měl volno. Ale to není žádná omluva," mluvil velmi tiše kouč Bogdan Tanjevič.

A na adresu své nevýkonné základní sestavy, brzy třífaulového Gülera a především centra Erdena poznamenal. "Ty míče dolů dostával, ale dnes příliš míjel (z pole 15/5) a to zabíjelo naše sebevědomí. Hlavním důvodem však byl excelentní výkon soupeře. Já jsem pak riskoval a dal větší prostor našim mladíkům, kterým jsem věřil."

Tanjevič doufá, že v silách jeho týmu je vyhrát všechny čtyři zbývající zápasy a věří v to, že Italové doma porazí Čechy a Turecko na Eurobasket nakonec pronikne.

Pavel Budínský dlouho zvažoval, zda už do základu poslat Jiřího Welsche. Nakonec ho do akce poslal z druhé vlny (na celkem 23 minut) a rozhodně neprohloupil. "Jirka byl obrovsky odhodlaný a měl velkou chuť hrát, i když stále není stoprocentní. V půlce jsem se ho ptal a řekl mi, že je to ještě dobré, tak doufám, že to tak bude i po utkání a bude moct nastoupit i ve čtvrtek proti Bělorusku."



Kormidelník zároveň vyzdvihl přístup Vojtěcha Hrubana, který si z Portugalska přivezl zablokované pravé zápěstí, které mu nedovolovalo kvalitní střelbu, ale o to víc mohl vložit do obrany, což také ukázal.

Po problémech na obranném doskoku s Italy se na tuto oblast musel tým proti ještě fyzičtějším Turkům důrazně zaměřit. "Jejich guardi hodně vnikají dovnitř a dlouzí hráči chodí s tou akcí a sbírají útočné doskoky. My jsme tam v první půlce několikrát zamrzli, ale potom už jsme je ke vnikům tolik nepouštěli. Kredit zaslouží Ondra Balvín, který udržel jejich velké hráče a Petra Bendu jsme tak mohli udržet na pozici 4, kde ho bylo potřeba, aby se o pozice na doskoku hodně pral."       

Balvínovo jméno zmiňoval kouč ve svých promluvách hned několikrát. "Ondra původně ani nečekal, že bude mít v tomhle týmu nějakou roli a nový trenér Sevilly Aito se mě ptal, jestli s ním vážně počítáme. Klub má zájem, aby už letos byl jedním z důležitých hráčů a tenhle zápas mu slušně zvedne sebevědomí."

Budínský však měl k Balvínovi i jednu výhradu. Když centr dvakrát během chvíle rozporoval v druhé půlce výroky sudího, s nímž má už z mládeže "rozjetý byznys", pískal na něj kouč přes šířku hřiště a s rukama u úst křičel: "Pojď hrát!"

"Rozhodčí mě už přišel upozornit, že pokud hráč číslo 5 nebude zticha, inkasuje technickou. Musel jsem proto Ondrovi vysvětlit, že by byla škoda takto zbytečně poškodit tým. Věnoval se tam diskusím až příliš."    

A teď to hlavní. Ač český kouč opakovaně přiznal, jaký obdiv má k práci Bogdana Tanjeviče, tentokrát to byl on a jeho realizační tým, kdo měl v mnoha momentech zápasu strategicky a takticky navrch, a to na obou koncích hřiště.

"Je to o tom, aby hráči dokázali být "na jedné stránce". Když vidí, že se nám daří bourat systémy soupeře čím dál líp, dávají do toho pak všechno. Větší důraz, úsilí, ale i svou univerzálnost. Šlo o to, jak budeme schopní provádět to, co jsme si dohodli."

"V obraně to bylo o tom, jak rychle jsme četli jejich útok. Abychom věděli, kdy jít do výpomoci a naopak, kdy od svého hráče neodcházet. My jsme potřebovali zastavit hru dovnitř, zakončení po pick and rollech a následné útočné doskoky. Dám příklad: Pavel Pumprla se třeba rozhodl jít do zdvojení a ostatní se automaticky posouvali s ním a my jsme tím získali míč, který by se bez toho získat nepodařilo. Turky jsme dostávali do nekomfortních situací a my z toho naopak těžili brejky, smeče i koše s faulem."

Budínský ocenil i to, jak tým realizoval pokyny okamžitě po timeoutech.

A postupný útok?

"Jsme spolu opravdu krátce, ale dnes už hráči konečně vnímali tu hru tak, jak se jim ji stále snažíme vštěpovat. Nebáli se improvizovat a bylo to dobré. Vytvářeli si pozice, a až se trefí z dálky i David Jelínek, bude to pro nás ještě lepší. Lepšíme se v tom, co a kam chceme hrát, hrajeme nesobecky a je jedno, kdo je zrovna na hřišti. A opravdu mile mě překvapil Jakub Kudláček. Dosud skoro nehrál, ale teď udělal všechno, co měl. Klobouk dolů před ním!"

A ještě jedna věc.

Krok za krokem a výhru za výhrou se český tým při pobytu v Chomutově dostává do většího povědomí lokální veřejnosti. Od nezájmu v období přípravy se situace posunula k tomu, že si lidé na hráče na ulici ukazují a chtějí se dát do řeči. "Bezprostředně po zápase jsem potkal mnoho těch, co byli na basketu poprvé, a tím zážitkem byli unešeni," řekl český kouč.  

Prý to byla ta nejlepší pozvánka na čtvrtek. Inu dobře, tak přijďte...


Petr Hamták