Čemu se v zámoří podivila Milena Moulisová

II. BLOG ÚSTŘEDNÍ TRENÉRKY MLÁDEŽE MILENY MOULISOVÉ Z DELAWARE   Ve svém druhém blogu vám přiblížím univerzitu Delaware a všechna možná zařízení, která má k dispozici basketbalový tým. Na škole studuje asi 18 tisíc studentů všech oborů. Sportovní sekce má velkou podporu (celkem 21 sportů), a to zejména finanční. Nejvíce peněz jde do amerického fotbalu, na jehož zápas jsem už měla možnost se dostat (obr. 1). Basketbal je jedním z velmi dobře fungujících oborů, takže i trenéři jsou dostatečně placeni a dostávají rozpočet, který jim umožňuje investovat zejména do recruitingu, tedy do vyhledávání a získávání potenciálních hráček, kterým nabízejí stipendium a místo v týmu, jenž má dlouhou tradici, stabilitu i úspěchy.



Příští týden jedou zrovna asistenti Blue Hens do Kanady, odkud už jednu hráčku mají, a jsou si vědomi, že tam mohou velmi uspět, jelikož Kanada se začala věnovat mládeži a koncepci rozvoje basketbalu a sklízí díky tomu už i ovoce, jak jsme ostatně sami ucítili při MS žen, kdy naši reprezentaci právě Kanada vyřadila. Pokud by vás tato koncepce zajímala, jmenuje se LTAD a je v podstatě aplikována na všechny sporty v Kanadě.

Vedle velkého stadionu na americký fotbal se nachází Bob Carpenter Center (obr. 2), což je sídlo nejen basketbalistů a basketbalistek, ale také vedení sportovní sekce univerzity. Každý trenér, asistent i vedoucí družstva zde má svou kancelář (obr.3).



Pro tréninkový proces se využívají tři tělocvičny, každá s minimálně čtyřmi koši (obr. 4). Během celého dne se v každé z nich vystřídá mnoho hráčů a hráček, kteří mají individuální tréninky (většinou 30minutové) s asistenty. Kdykoliv mohou tělocvičnu využít také z vlastní iniciativy. V Bob Carpenter Center tráví spoustu času, a proto je také jejich šatna (obr. 5) naprosto praktická - velká, příjemná, s několika záchody, sprchami a velkým pokojem (obr. 6), kde mohou studovat či odpočívat.

Každá hráčka má své místo se jménem a denně zde má od kustoda připraveno tréninkové vybavení. Kustod je také plně zaměstnán a má k dispozici velkou prádelnu a místnost, kde se stará o vybavení (obr. 7). Všechny hráčky si musí vzít, kdykoli jdou na trénink, oblečení s logem univerzity a musím podotknout, že toto oblečení nosí velmi pyšně. Jsou hrdé na to, koho reprezentují.



Před každým tréninkem jdou hráčky do rehabilitačního bloku (obr. 8, 9, 10), kde je fyzioterapeutka a její asistenti zatejpují, případně připraví na zátěž, to znamená masáže, led, masti, a pododbně. K tomu podotknu, že vybavení a prostředí je velmi dobré (laser, ultrazvuk, aerobní pásy, pomůcky či vany na kryoterapii), ale z hlediska fyzioterapie zde vidím velké nedostatky, nebo spíše rozdíly a odborníci, ať posoudí, co je správné.

Fyzioterapeutka se hráčkám vůbec nevěnuje po tréninku, pouze těsně před tréninkem a to zejména těm zraněným. Vůbec se neřeší prevence, což je vidět i na rozcvičování a potréninkovém protahování, ať už v mužském či ženském týmu. To mne hodně překvapilo a myslím, že Evropa je v tomto mnohem dál a jsem zvědavá, jaké zkušenosti budou mít trenéři z ostatních univerzit.



Samozřejmostí je zajištění pitného režimu přímo v tělocvičně nejen iontovými nápoji, ale i zabudovanými fontánkami s vodou (obr. 11).

Nedílnou součástí tréninkového procesu je samozřejmě posilovna (obr. 12), která je rozdělena asi na 20 stejných propojených míst, kde je základní vybavení na benchpress, dále pomůcky jako gymbally, gumy, therabandy a další. Takže všech 15 hráček může posilovat najednou totéž. Konkrétním metodám a zaměření posilování se alespoň částečně budu věnovat v některém z dalších blogů.

Univerzita má také velké centrum sportovní medicíny (obr. 13), ale je kupodivu, že hráči a hráčky ho nemohou využívat, pouze pokud by to bylo součástí výzkumu. Ani trenéři po tom neprahnou a nesnaží se nijak pronikat například do fyziologie zátěže nebo alespoň měřit tepovou frekvenci a podobně.



Vstupní lékařskou prohlídku nicméně musí před začátkem sezony absolvovat všichni sportovci, leč  její součástí není EKG, ani zátěžový test. Opět pro mne dost nepochopitelné, když je vše na tak vysoké úrovni. Ale asi se hřeší na to, že v každé tělocvičně musí být kardiostimulátory, mají přesně rozepsaný plán v případě vážného zranění (kdo koho volá a co dělá) a také mají základní lékařské vybavení i při trénincích neustále v pohotovosti (obr. 14). 



Hráčky bydlí na kolejích nebo v apartmánech jako ostatní studenti a mají každá svůj denní rozvrh. Pohybují se po kampusu, který je velmi hezký a plný zeleně, pěšky nebo autobusy, které jsou studentům k dispozici zdarma.

Myslím, že si zde studenti-sportovci vůbec neuvědomují, jak jsou rozmazlováni a jak dobré zázemí mají pro svůj rozvoj. Nejsem si jistá, že by toho naplno využívali. Stipendia hráček pokrývají veškeré výdaje za jídlo, ubytování i dopravu. Mnohdy právě ti sportovci, třeba z Evropy, kteří přicházejí z mnohem horších podmínek, mají lepší tréninkovou morálku a dokážou se plně koncentrovat na trénink a zápas a neřeší, na jaké úrovni je zázemí. Není nutné připomínat známé příběhy hvězd, které se věnovaly individuálnímu rozvoji ve velmi špatných podmínkách, a nakonec právě tento trénink byl základem jejich úspěchu.

Takže apeluji na všechny hráčky, pracujte na sobě, ať jste kdekoliv, vždy se dá najít způsob, jak se zlepšovat!