6:20 postoupíš! "Kouč B" o nerespektu k Hummelovi, jeho sms, víře v Jelínka a kapitalistickém coachingu

Něco tu nehrálo. Během tiskové konference po postupovém zápase s Portugalskem byla už díky výsledkům v dalších skupinách definitivně stvrzena česká vstupenka na Eurobasket ve Slovinsku, ale kouč lvů stále vypadal, jako by to nebylo hotové. Žádný úsměv, vtip, hlasitější projev. Místo toho jen zadumaný, vážný výraz, jakoby se stalo něco, o čem nikdo neměl ponětí. Důvod výrazu Pavla Budínského však měl zřejmě prozaičtější důvod - vyčerpání. "Jsem teď spíš unavenej, protože poslední dny byly trochu hektické. Na druhou stranu vás takový výsledek hřeje uvnitř," řekl druhý kormidelník samostatné české historie s postupem repre mužů na ME u pasu.

Ten postup pro něj už navždy bude spojen s jednou nečekanou "událostí" a jedním situačním fórem. Přesně v 6:20 ve středu večer, tedy 100 minut před vypuknutím bitvy s Portugalci, mu přestaly jít hodinky. Prý poprvé po šesti letech. V hektickém předzápasovém transu to může být věc, která člověka přece jen trochu vykolejí.  

Když se ho však jeden z kolegů z realizačního týmu v jeden moment zeptal na čas, Budínský jen odvětil: "Za pět minut Eurobasket." A oba se rozesmáli.

Kouč si pak nefungující hodinky při zápase nechal stejně na ruce.

Trenére, jaké to je dobýt pro Česko postup po šesti letech půstu?
Je to pro české muže potřetí a je to pořád vzácnost. Předchozí léta nebyla dobrá, ale třeba ten postup k něčemu dobrý bude. Nastupující mladá generace, která už je pro tenhle tým důležitá, by měla být na ME pilířem, na který se ještě nabalí další hráči. Měl by to být start něčeho důležitého.  

Mohl by to být začátek dobré éry?
Rád bych tomu věřil. Jako hráč jsem zažil ME kadetů a jako asistent ME mužů 2007. A při návratu (po třech porážkách ve skupině) mě mrzelo, že tu byla zbytečná kritika a nikdo nedal trenéru Hummelovi respekt, který si zasloužil. A pak český mužský basketbal spadl do bahna divize B. Proto postup na Evropu pořád považuju za něco výjimečného, za událost, která by měla všechny sjednotit a kterou by si všichni měli užít. Hráči teď snad budou mít větší chuť reprezentovat a ten rok do ME ještě víc makat.

Neozval se vám před tímhle zápasem trenér Hummel, který se ME jako kouč poprvé dočkal až ve svých 52 letech, kdežto vy už v 38?
(směje se) Tohle je asi relativní. Zdeněk dotáhl český tým na ME dvakrát, já u toho mohl být v roce 2007 jako asistent a získal jsem od něj spoustu cenných rad a životních mouder. On toho v koučingu zažil přece jen už hodně. Po výhře nad Tureckem mě potěšila jeho sms, že to bylo velmi dobré utkání. Tímto ho pozdravuju a doufám, že má radost, že jsme to zvládli.



Tým jste převzal po pádu do divize B, cítíte teď něco jako satisfakci?
Před těmi třemi lety jsme ve výběrovém řízení byli jen já a Slobodan Nikolič. Když jsem to tenkrát diskutoval s manželkou, říkal jsem si, kdy jindy bych jako mladý mohl dostat tuhle šanci, než když o to nikdo jiný nestál? Na ČBF jsme se bavili o dlouhodobější koncepci pro tento tým a to mě oslovilo. První rok po pravdě nebyl ideální, druhý už vůbec ne, ale letos to byla už velká výzva a takové mám rád. Mohlo to dopadnout i nedopadnout, ale teď jsem rád, že to vyšlo. Mám tu spoustu skvělých lidí v realizačním týmu a všichni hráči mohli zažít dobré letní bloky, které jim pomohly k růstu.

Ještě k zápasu s Portugalci. Zdálo se mi, že jste skoro každou větší chybu trestal střídáním. Bylo to proto, že té nekoncentrovanosti tam bylo tolik, nebo to tak plus minus děláte ve všech zápasech?
Tohle si nemyslím, že bych každou chybu trestal střídáním. Jen se mi v některých pasážích zdálo, že pro některé systémy do útoku jsou vhodní jiní hráči. Taky se mi jistě zdálo, že někteří v koncentraci polevili a já se nechtěl dostat do stavu, abych to, co jsem si sem přinesl na stříbrném podnose, zase rychle ztratil. Po hráčích jsem požadoval 40minutovou práci a řekl jsem jim, že budu zkrátka koučovat víc kapitalisticky. To znamená, že bude hrát ten, kdo bude dodržovat taktický plán. V přípravě jsme aplikovali víc socialistický koučink, kdy každý dostal víc prostoru, aby se mohl ukázat. Tam ty chyby ještě jste schopen tolerovat a nějak zaretušovat. Čím je ale zápas větší a větší - a ke konci kvalifikace už každý hraje na doraz -, tak tam už se trenéři opírají o hráče, co jsou schopní předvést nějaký výkon a být produktivní. Holt někteří musejí pochopit, že pro nás je nejdůležitější, aby vyhrál tým.

Jednou z horších statistik tohoto týmu jsou trestné hody, které třeba proti Portugalsku byly jen o pár procent lepší než trojky (61 ku 54,5). Kde je problém?
Fungují tu stejně zákonitosti jako při sedmičce v házené nebo penaltě ve fotbale. Když třeba Jakub Houška nebo Kuba Kudláček nedali dvě šestky za sebou, jde tam o to, že na ně je namířeno 2400 párů očí a každý očekává proměnění toho hodu. Já jsem ale z řeči jejich těla poznal, že jsou nervózní a ta ruka pak nejde při odhodu tak, jak je zvyklá. Je tam moc velký klid, žádná obrana, není to jako při trojce, u které se nečeká, že ji ten hráč, navíc často i přes obranu, promění.

Prvních 20 vteřin každého timeoutu nejdřív přejímáte informace od asistenta Taylora, jak cenné rady a tipy vám předává?
Má ode mě nějaké úkoly a dělá mi během zápasu statistiku efektivity našich útočných systémů, co se nám daří a nedaří, kolik používáme přihrávek v jakých systémech, pro koho to hrajeme a tak dál. Jako útočně založený kouč má dobré postřehy. Já se zase víc soustředím na obranu. On mi tedy stručně řekne v pár termínech své postřehy a já si z toho buď něco vyberu, nebo to jen vezmu na vědomí.



Váš životní zápas vám do velké míry vyhrál David Jelínek, který se od úvodního utkání kvalifikace nemohl vykopat z hluboké střelecké díry. Jak jste s ním těch posledních 5 zápasů pracoval a co jste mu říkal, aby se mu to podařilo prolomit, což asi u střelce není právě snadné, protože on buď dává, nebo nedává?
Davida znám prvním rokem a jako u ostatních o něm nějak přemýšlím. Přemýšlím tak, jak přemýšlí on, a snažím se mu jeho úhel pohledu změnit na úhel pohledu trenéra. On celou dobu měl podporu ode všech hráčů i ode mě. A dnes asi cítil, že tohle mohl být zápas pro něj, neboť soupeř hrál po dlouhou dobu zónu. A tím, že jsem ho tam dal, on jako každý střelec mohl pochopit, že mu tím trenér důvěřuje. Já jsem taky hrál a vím, že taková období, kdy se nedaří, přijdou. To ale není důvod k tomu, aby ten hráč hrál špatně. Není to počítačová hra, ale hra s vlivem lidského faktoru. David nám to vrátil tím, že tam šel proti zóně, kdy jsem ho předem připravoval, že půjde z druhé vlny. A bylo to fajn. On už byl sám na sebe naštvaný, že mu to nešlo, ale to soukolí mu dělalo pozitivní náladu, říkalo mu: "To přijde, Dave, ale potřebujeme, abys změnil selekci střel, abys byl trpělivější a nešel přes závit. Nech tomu čas a ono to přijde, protože spoluhráči ti pomůžou." A oni skutečně pomohli.


Petr Hamták