33letí ligoví Slovinci vítězi nejtěžšího podniku WT 3x3. Do Istanbulu pádí válčit o Lausanne RR s Usurpátors

ECHO PRAGUE MASTERS I HEAD & SHOULDERS    Mošnu plnou překvapení si o víkendu nachystalo pro plné tribuny fanoušků i zúčastněné týmy letošní vydání Prague Masters 3x3, jehož nástrahami nakonec vítězně proplul slovinský celek Kranje, vybavený při věkovém průměru 33 let oceánem zkušeností. Ve finále si nasazená trojka bez problémů (18-11) poradila se senzací turnaje, polským Kolobrzegem (6), jejž porazila i ve skupině. 10 body k tomu nejvíc přispěl Mensud Julevič, který se hned třikrát trefil zpoza oblouku.

"Doufali jsme, že v Praze to můžeme vyhrát a podvedlo se. Hrály tu opravdu výborné týmy, možná ty vůbec nejlepší na World Tour. Podle mě je Praha nejtěžším turnajem celé série," odfoukl si 184 vysoký rozehrávač Boris Jersin (na prvním snímku druhý zleva) při popisu úspěchu svého týmu na druhém z celkových šesti turnajů FIBA World Tour 3x3, jenž Kranj katapultoval na světové finále v Abú Dhabí.  

Ani Slovinci ale neprošli dvoudenním kláním na Václavském náměstí bez chyby. Ještě ve skupině prohráli s Řeckým Psychikem a při shodné bilanci všech tří týmů (1-1) proskočili do čtvrtfinále až díky lepšímu poměru skore. "Porážka s Řeky nás motivovala do dalšího průběhu. Ta prohra znamenala, že nehrajeme, jak umíme," přiznal 30letý playmaker.

Ten úspěchu na turnaji hodně věřil, i přes nabitou konkurenci Noviho Sadu, Leningradu nebo Paříže. "Jsme v úplné špičce už tři roky, tak proč ne? Jasně, Leningrad a Novi Sad se porážejí těžko, ale pokud se do toho dá dost energie, můžeme složit kohokoli," nepochybuje Jersin, jehož tým dobyl první vítězství na World Tour už v Lausanne 2013 a loni si na tomtéž místě připsal účast ve finále.



I když s kolegou Erženem má rozehrávač na kontě i letošní čtvrté místo z Euroher v Baku a nyní i aktuální skalp z Prahy, nemyslí si, že by Kranj byla aktuální jedničkou Slovinska. "Máme čtyři pět týmů, co takhle jezdí po světě a dělají dobré výsledky. A vyhrát naše národní mistrovství je tak strašně těžké."

Závěrečný slovinský podnik je na řadě už za týden a finalisté si zajistí účast v Lausanne, tedy na druhé evropské akci World Tour. "I když už jsme se do Abú Dhabí kvalifikovali z Prahy, tak bychom případně do Lausanne zase jeli a po dvou letech tam znovu zkusili vyhrát."

Jersin přiznal, že ve finále v Praze čekal kohokoli jiného, jen ne podceňovaný Kolobrzeg, jehož osu tvoří bratrské trio Rduchů. Jenže Poláci naladili v neděli skvělou formu, ve čtvrtfinále skolili 16-12 slovinské Trbovlje, nasazenou dvojku, a v semifinále nabušenou Paříž (18-16), jež ve čtvrtfinále vyhodila z turnaje nasazenou jedničku Novi Sad (17-15). Francouzský celek přitom v semifinále vedl už 15-9, pak ale jeho rozehrávač začal příliš machrovat a nezničitelní Rduchové se velkým obratem vrátili do zápasu.

To však nebyla všechna překvapení. Už ve čtvrtfinále skončil další z favoritů Leningrad, který si vylámal zuby na Bělehradu (15-16), vedeném z rozehrávky Draganem Bjelicou, bratrancem z druhého až třetího kolena elitních pětkových hráčů Nemanji a Milka Bjelicových.  



"Původně jsme předpokládali, že v semifinále budeme mít Leningrad a ve finále Paříž. Pak ale došlo k tolika překvapením, která nám nicméně hrála do ruky. Na Bělehrad v semifinále (15-13) a Kolobrzeg ve finále se nám hrálo dobře, bylo to určitě snazší. Hlavně semifinále přesto nebylo žádnou procházkou, podobně jako celé play-off. Tam už je to především otázka výborné mentální připravenosti," podotýká Jersin.

Sám po čtvrtfinálovém skolení srbského Ubu (20-11) měl klíčový podíl na semifinálovém složení Bělehradu, když ubránil míčového eskamotéra Bjelicu, a při všech jeho změnách směru pohybu se udržel před ním.

"Jo, znám jeho hru, navíc v našem týmu platím za nejlepšího obránce, takže vždycky dostanu na starosti ty nejlepší hráče. U každého sleduju, jaké má finty, kterou ruku má lepší, jestli umí skórovat, nebo ne. Proti Bjelicovi jsem neuspěl pokaždé, ale většinou jsem ho zastavil."

Tým Kranje spolu funguje čtyři roky a na turnajích točí celkem 6 mužů. "Různě to mícháme podle dovolených a podobně. Tenhle tým v Praze je v tuhle chvíli nejlepší. Vždy před akcí se skládáme  i podle toho, kdo je jak ve formě a v kondici. A pak si dělíme všechny vyhrané prémie. I 10 tisíc dolarů za výhru z Prahy rozdělíme na pět dílů - čtyři připadnou hráčům, co hráli, a pátý si na půl rozdělí ti zbylí dva. Zásluhu prostě máme všichni," vysvětluje Boris Jersin, jeden ze tří ligových hráčů Kranje z pětkového basketbalu.

On s kolegou Jurem Erženem působí v Šenčuru, Mensud Julevič hraje elitní slovinskou soutěž za Grosuplje, a čtvrtý do party Jaka Hladnik je koučem. "Po ligové sezoně celé léto věnujeme hraní 3x3 a už příští pondělí začínáme přípravu v klubu. Na finálový turnaj World Tour v Abú Dabí, kdy už začíná prvním kolem naše liga, se tak budeme muset z klubu uvolnit, ale to nebude problém," popisuje celoroční kolotoč playmaker, podle nějž tým na 3x3 ani moc nemusí trénovat.



"Před pražským turnajem jsme měli tak dva tréninky. Hlavně spolu mluvíme o chybách, kterých se musíme vyvarovat, a koukáme na zápasy soupeřů. Jinak se na turnaje musí každý nachystat především sám," usmívá se Jersin.

S prázdnou z Prahy neodjeli ani pokoření finalisté z Kolobrzegu. To se týkalo zejména prostředního z bratří Rduchů Szymona. Ten se už v sobotu zúčastnil kvalifikace pro finále dunkerů, v neděli pak vyhrál s prémií 500 dolarů soutěž trojkařů (dosáhl 12 bodů, když byla tři stanoviště po 5 míčích a jedno s třemi míči za dva body, umístěné v čele, dva metry za obloukem, maximem tak bylo 21 bodů), k tomu byl top skórerem turnaje s 30 body a navrch jej vyhlásili i MVP. Jeho tým obdržel za druhé místo prémii 4000 dolarů a rovněž se kvalifikoval do Abú Dhabí.

Králem soutěže ve smečování se stal jeden z pozvaných "profíků" Ukrajinec Dmitryj Krivenko, který si na konto připsal 2000 dolarů. Ve finále porazil polského vítěze kvalifikace Areka Przybylska (který byl hostem soutěže) a dalšího profesionálního smečaře Lotyše Renarse Buldurise, který ale v úvodních dvou kolech nezakončil v limitu 75 vteřin ani jeden ze tří pokusů, jež měl vyměřené na každý trik, a do užšího finále tak nepostoupil.   

Po oba dny Prague Masters předcházel hlavnímu turnaji i jeden menší doprovodný, ale z českého pohledu mnohem úspěšnější. Zatímco v Masters se týmu Ostravy nepodařilo postoupit do play-off, v klání nové série Head & Shoulders se v konkurenci osmi celků prosadili k vítězství hráči aktuálně druhé české top sestavy RR (tentokrát ve složení Dygrýn, Kratochvíl, Šteffel, Šmíd). Ta získala nejen finanční prémii, ale rovněž se kvalifikovala na 12členné finále série v Istanbulu, odkud vítěz postoupí jako majitel divoké karty na podnik World Tour v Lausanne!

Mezi kvartet postupujících do Istanbulu se navíc prosadila ještě jedna česká skvadra, a to Usurpátors.



Pro RR byl turnaj pořádnou fuškou. V sobotu hráli jen jeden zápas, v neděli pak zbylé dva ve skupině a k tomu play-off.  "To znamená celkem čtyři zápasy během dvou a půl hodiny, což je v takovém vedru dost náročné. Už jsme toho měli dost a snažili se na hřišti dost točit," podotkl Ondřej Dygrýn.

Do play-off postupovali RR z druhé pozice, protože hned na úvod ve skupině podlehli polským Born2Ball. V semifinále se tak museli vypořádat s vítězi druhé skupiny, nizozemskými Open Run Elite Bouncewear. "V semifinále jsme nechali rozstřílet jejich klíčového střelce, který nám dal asi čtyři nebo pět dvojek. Naštěstí "Kráťa" taky něco dal. Pak se to dost tahalo až do závěru, který byl šťastný pro nás. Poprvé v sezoně!" radoval se Dygrýn.

Za stavu 20-20 se dlouho řešila nepřehledná situace. "Bylo to celé zvláštní. Soupeř mi před zahájením útoku podal míč až na tělo a ruku měl pořád na míči, což jsem odmítl. Pak mi už míč podali správně, já odskočil a dal trojku, kterou ale rozhodčí neuznali. Zůstali jsme u míče a já si řekl, že zkusím najet. Jsem asi hodně rychlý, když jsem to zvládl za 1,6 sekundy," pyšnil se univerzál, jehož tým ve finále vrátil porážku Born2Ball, když zápas zvládl způsobem start - cíl.

"Celé léto hrajeme pokaždé s jiným týmem. Stálí jsme jen já s Honzou Kratochvílem a dál se to doplňuje, jak kdo může. Tady se navíc zkoušel nový míč, velikost šest (o číslo menší než se používá v mužském basketbale, což je pro 3x3 standard), ale s váhou sedmičky. My přišli na turnaj a první zápas hned ten nejtěžší proti Polákům. Nic nám nepadalo a dávali jsme koše jenom z nájezdů. Prohráli jsme 12-13, ale ve finále jsme jim to vrátili."

Do Istanbulu pojedou RR ve stejném složení, v jakém hráli v Praze. "V Turecku chceme vyhrát a postoupit do Lausanne. World Tour je velkým lákadlem. Já se na ni snažím dostat už tři roky a pořád to nejde. Doufám, že teď to klapne," přeje si Dygrýn.